kozlec, -zelcě m.
k kozel
1. menší rohaté zvíře obvykle chované ve stádu, zvl. jeho samec, kozel
2. divoký kozlec divoce žijící menší zvíře podobné koze
3. kůzle, mládě kozy n. „kozla“ 1
4. bot. pelyněk, aromatická léčivá bylina hořké chuti
5. kotrmelec, kotoul; též fig.
Nečetné bibl. doklady. Sr. kozlátko, kózle, kozlenec, kozlík
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
kozlec, -zelcě, masc., demin. z kozel, Böcklein, Bock; z kozьlьcь. — Když koza kozelce zučí Baw. 74; kozlec vece tamt. Vezmete kozlecz hædum Ol. Ex. 12, 5. já sem poslal kozlecz hædum t. Gen 38, 23, Lit tamt., Mus. tamt. Uvaři kozlecz coxit hædum Ol. Súdc. 6, 19. Učinímy tobě kozlecz hædum t. Súdc. 13, 15. Přinese kozelczye hædum t. Súdc. 15, 1. — Mnozí utiekáchu a co kozelci zmietajíce se po hlavě padáchu Let. 468, co kozlec, jako kozlec sě zmietati. Odtud kozlec nč. kozelec = kotrmelec, Burzelbaum: ti delfinové sú ryby morské a přemietají se, rovně jako by kozelcze přemietali přes hlavy Lobk. 24b; ktož ť chce pojednau přeskočiti, musí ť někdy kozelec převrci RešSir. 9a. — kozlecz haedus Vít. 94b, Prešp. 468, Rozk. 917, BohFl. 180, RVodň. 59c; kozlecz capricornus Boh. min. 22a; kozelcie hircos ŽKlem. Deut. 14; o dvú kozelcy Hug. 7.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kozlec, -zelcě m. kozlík; pl. kozelci kůzlata; kozelcě přěmietati dělat kotrmelce
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kozlec (g. kozelcě) m. = kozlík; kozelci = kůzlata; — kozlec převrci = udělati kotrmelec
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.