koten, -tna/-tnu m.
kóten, -tna/-tnu m.
k kot²
Dolož. též jako vl. jm. osobní Koten. Sr. článek, hlezen, hlezno, kotník
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
koten, -tna, -tnu, masc., kůtko, hlezno, Knöchel. — koten talus Reš. Jg. — V. též kotna.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kotna (?) či koten (?): karty, šachy, kúle, w kotny SlovF.; nejasné.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².