kostřec¹, -trcě m.
sr. kost, -i
kostrč, nejspodnější kost páteře
Sr. ocas, chvost
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 1. 2025).
kotřec, -trcě m.
kostřec², -trcě m.
houba s kadeřavou plodnicí, zvl. kotrč
Sr. nč. kotrč
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 1. 2025).
kostřec, -strcě, masc., poslední kost hřbetnice, Steissbein; z kostrьcь. — Ti otokové neb nežitové od zpodnieho žebra až do koſtrce mají řezáni býti Sal. 337. Propálenie činíme na koſtrczy konec chřbetnice Rhas. 184. Žíla na koſtrczy chřbetnice t. 174. — koſtrzecz pyga Prešp. 438 (ř. πυγή), Rozk. 866, Veleš., Nom. 70b, RVodň. 67b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².