|
|
|
kolovrat, -a/-u m. sr. kolo a vrtěti 1. zařízení n. jeho součást otáčející se kolem své osy, zvl. sloužící k navíjení něčeho naviják, navíjedlo rumpál vratidlo vřeteno spřádací kolo vrátek na kuši n. samostřílu sloužící k natažení tětivy 2. zařízení n. stroj, jehož základní, důležitou n. nápadnou součást tvoří kolo, válec ap. otáčený kolem své osy kolovrat lis strunný hudební nástroj s válcem a klikou, snad niněra (?) 3. bot. pryšec pryšec kolovratec, „nástolník“ (?) pryšec chvojka (?) Dolož. též jako vl. jm. osobní Kolovrat a místní Kolovrati. K 1, podvýznam ‚vrátek na kuši n. samostřílu‘: jen SlovOstřS za lat. scrobra; k 2, podvýznam ‚strunný hudební nástroj‘: jen slovník. doklady za lat. lyra; k 3: za lat. dactycella, esula Sr. ezula, chvojka, kolovratec, kolovrátek, kolovratič, lisicě, nástolník, vijadlo, vratidlo Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025). 
kolovrat, -a, -u, masc., Drehrad, Spindel. — Lisice, Kelter, Weinpresse: jižto kolowratem víno dávie torcularibus Ol. Job. 24, 11; budu tvé kolowraty vínem plývati torcularia t. Prov. 3, 10; — vratidlo při stavu tkalcovském, Webebaum: kolowrat liciatorium BohFl. 778; — Spinnrad (?): lavice…, podvoj…, kolowrat circulus Rozk. 2861, Prešp. 1855 v kap. De domo; kuželky…, kolovrat girocellum, lisice Prešp. 2009 v kap. De civitate, Rozk. 3083; — kolovrat u provazníka: kolowrat girgillum BohFl. (179), RVodň. 61b, kolowrath tt. Nom. 68a, colowrat tt. Boh. min. 22b; kolowrat (u provazníka) girgillus, rhombus Vel. Jg., srov. stsl. kolovratъ rhombus; — hudební nástroj strunový, nč. kolovrátek Leierkasten; odtud kolovratec a kolovratový, v. t. — Pro quercubus ad colowraty Sedl., Účty Stříbrské 1403, 23 jan. — Rostlina toho jména: kolowrat *dacticella Prešp. 757 v kap. De herbis ignotis, Rozk. 1441, RVodň. 38a. — Příjm.: Kolowratonis TomZ. 1389 n 312. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|