chvojka, -y f.
k chvojě
1. jalovec; též rajská chvojka, klášternie chvojka
2. lesní plod, snad plod jalovce, jalovčinka (?; sr. ESSČ s. v. „chvojička“)
3. pryšec
4. čemeřice (?)
5. větvička jehličnatého stromu
6. vlašská chvojka tykev
Dolož. též jako vl. jm. osob. m. Chvojka
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
chvojka, -y, fem., rostlina toho jména; demin. z chvojě. — Vezmi listie chwoyky zelené a zvař u vodě Rhas. 67; (vezmi) brotan, chwoyku atd. Chir. 327; též ť diem o chwoycze Rhas. 67. — chwoyka euphorbium SlovA., *anthyron Synon.; chwoyka *savina (juniperus sabina Čelak.) SlovA., RostlB. 147a, RostlD. 83b, t. 91b, chwoika též MamA. 34b, RVodň. ad 47c; chwoyka esula RostlF. 12b, chwoika též RVodň. 38c; chwoika *pirrea MamA. 32b; — rajská ch.: chvojka: rayſka chwoyka *savina (juniperus sabina) RostlF. 12b. — Příjm. ženské: Marethae Chwoyczae TomZ. 1401 n 317.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².