kolovratec, -tcě m.
k kolovrat
1. menší strunný hudební nástroj s válcem a klikou, snad niněra (?)
2. bot. pryšec
pryšec kolovratec, „nástolník“ (?)
pryšec chvojka (?)
pryšec skočec (?)
3. bot. podražec (?)
K 1: jen KlarGlos za lat. lyra
Sr. chvojka, kolovrátek, kolovratič, skočec, sliník, vratič
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 21. 6. 2025).
kolovratec, -tcě, masc., demin. z kolovrat. — Hudební nástroj strunový, srov. nč. kolovrátek. Lyra est instrumentum canendi, kolowratecz Lact. 97d. — Rostlina toho jména, nyní euphorbia helioscopia LČelak.: kolowratetz *fitimallus Rostl.; kolowratecz lacticella wolfes-mylch Synon.; kolowratecz esula SlovA., LékB. 114a, t. 238b, RostlB. 146a, RostlD. 90a, RVodň. 38c, colowratecz esula MamA. 14b. Srov. kolovratič.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².