kořist, -i f.
1. kořist, co bylo získáno lovem, bojem, loupeží ap.
2. zisk, výtěžek
3. odměna, odplata
4. poklad, cennost
Sr. bitunk, derstvo, lúpež, mzda, plen, přěbitovánie, přiekořist, zájem
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
kořist, -i, fem., Beute; stsl. koristь spolia, lucrum. — A když pojidú korábi, nejeden (Řek) svú mysl oslabí, jenž pro korzyſt rád jel z domu AlxV. 536. Kto by mohl tolik počísti, jelikož vzěchu korzyſty t. 1840. Nalezneš velikú korzyſt Alb. 36b. korzyſt rozchvátali jsú Pulk. 75b. — korzyſt præda Pror. Isa. 5, 29; korziſt též Prešp. 1497; korziſt spolia Ol. 2. Reg. 23, 10; korzist bravium (= victoriæ præmium DC.) Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².