bitunk, -a/-u m.
k střhn. biutunge
1. kořist, zvl. válečná nebo loupežná
2. podíl na kořisti
3. dělení kořisti
Sr. bit¹
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
bitunk, bituňk, -a, -u, masc.,
kořist, dělení kořisti, Beute, Beutetheilung; ze
střhn. biutunge Erbeutung, Tausch;
srov. bít a
stpol. bitunk łup, podział łupu
RejZwierz. 20. — W bituncziech má sobě rytieřstvo věrno býti
Šach. 304b. Čtem o Davidovi, že upřiemý byl a věrný na bituncziech
tamt. Tolik na tom hradě vzechu a to za vešken
bitunk jměchu
Baw. 213.
bitunk praeda
MamA. 32a, bytwnk
Vocab. 175a; trophaeum id est spolium ab hoste ereptum
Bitunk Lact. 166c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bitunk, bituňk m. kořist, dělení kořisti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bitunk m. = kořist
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.