mzda, -y f.
1. čí, ot čeho, za co ap. mzda, plat, odměna (zvl. za krátkodobou, neřemeslnou) za práci; též fig.
učiniti o mzdu komu vyplatit někomu mzdu
2. čeho cena, protihodnota za získání něčeho; též fig.
K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. cěna, kupidlo, nájem, otplata, plat
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
mzda, -y, fem., Lohn; stsl. mьzda merces. — mzda merces ŽWittb. 126, 3, ŽKlem. tamt.; mzdu mú pretium ŽWittb. 61, 5: beze mzdy sine pretio t. 43, 13. mzda merces Prešp. 2356, Rozk. 3436, BohFl. 733. — (Řěčník) mzdv vezma žalobu stvoří ODub. 28; mezd si nebralo mercedes Ol. Ezech. 16, 34.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mzda f. = odměna
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.