|
|
|
klopot, -a/-u m. 1. čeho prudkost 2. ot koho útok, napadení 3. spěch, chvat 4. jaký (lidský) hluk, povyk, vřava 5. destička u síta ve mlýně vydávající klapavý zvuk (součást hasačerta) 6. koňské kopyto 7. ve funkci adv. „klopotem“ rychle, kvapně Dolož. též v podobě klop. Sr. klapot, klopotánie, klopotnost, hluk, všetečnost, kopyto Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
klopot, -a, -u, masc., klopotání, proudění, das Wallen, Stürzen; odtud klopotati, v. t. Souvisí s klep-, stsl. klepati tundere atd., podle Uhlenb. prý z germ., ale patrně onomatop. — Řěky babylonské mnoho jich v dól trpočie s sebú v hořké moře, něteré vtrhše v sě svým klopotem Štít. ř. 121b. klopotem jedniem uno impetu MamD. 300a, MamE. 311a. Jest-li tu který otrok, rychlý, brzký jako klopot, ješto by chtěl věrně slúžiti, chtěl bych jej atd. MastDrk. 114. — Některý kus náčiní hospodářského, mlynářského: mlýn…, žrnov…, mlynář…, lopatky, taratantara dicito klapot (sic) BohFl. 749 (taratantara atd. onomatop. DC.); řiedčice cribrale…, seminatorium rozsevačka, klopot taratantrum Prešp. 2377 v kap. De artificibus, Veleš.; klopot taratantrium Rozk. 3471; klopot taratantarus Cath. 177b; — za to klokoč: klokoc taratantara Boh. min. 23a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klopot m. rychlý proud, proudění, vlnění Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|