kopyto, -a n.
1. kopyto, rohovité zakončení nohy koně, krávy ap.
2. ševcovské kopyto
3. dřevák, střevíc s dřevěnou podešví
Dolož. též jako vl. jm. pomístní Kopyto
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
kopyto, -a, neutr.; rus. pol. kopyto atd. — Huf: kopyta konſka ungulæ equorum Ol. Súdc. 5, 22.; kopyta koněvá t. 4. Reg. 9, 33; kopito ungula Prešp. 425, Rozk. 838. — Střevíc dřevěný, s dřevěným spodkem, srov. stsl. kopytьce calceamenti genus; — pak nč. kopyto, Holzschuh, Schuhmacherleisten. Calopes kopyto Boh. min. 23b (calopedes = calcei lignei, aut saltem calcei, quorum pars inferior lignea est, superior vero coriacea DC.); tkadlnice…, stav…, žemně…, kolečko…, calopedium kopito Prešp. 2420 v kap. De artificibus, BohFl. 792, MamA. 18b, Veleš.; kopito *poliges MamA. 32a, kopyto *sardis Anon. 6b; kopito formipedium RVodň. ad 61a, *natrago t. 66a. A on (švec) jeho kopytem udeřil KolC. 602a (1589); a že za ním kopytem hodil tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kopyto n. = dřevák
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.