kleveták, -a m.
k kleveta, klevetati, klevetiti
klevetný člověk, kdo pomlouvá
Jen SlovOstřS. Sr. pomlúvač
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 6. 2024).
kleveták, -a, masc., kdo klevetá, pomlouvá, Klatscher, Ohrenbläser. — klewetak susurro Cath. 177a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².