|
|
|
kláda, -y f. 1. kláda, silnější kmen stromu zbavený větví silnější stonek některých rostlin zbavený větví, listů ap. n. nemající větve, listy ap., např. košťál 2. břevno, trám, silný kus otesaného dřeva 3. kláda (hist.), mučidlo ze dvou trámů s otvory pro nohy Sr. břev, břevno, kladicě, kladka, koščál, peň, púto, štok, trám, zavěradlo Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
kláda, -y, fem., Holzstamm, Balken; stsl. klada trabs, z kolda, germ. holt-, Holz. — An mu (Filotas Neguzarovi) stě druhú ručici, by Neguzar jakžto klada AlxV. 1708. (Ježíš) té těžké klady nésti nemohl Kruml. 53a (t. kříže). Potom jeho král kázal k jednéj soše nebo kladie přivázati OpMus. 16b. Ležíš jako shnilá klada Hod. 86b. — kclada cippus (hranatý sloup) MVerb.; klada cippus Prešp. 1987, Rozk. 3030, Onom. 37a, Veleš.; klada robur Prešp. 559, Rozk. 1051, SlovBrn. 187; klada trabs BohFl. 213. — Kláda s otvorem, do něhož vězněným nohy sázeli, stsl. klada = pedica lignea. Jeden vražedlník vězieše v okovách i w kladie Hrad. 87b Posadil jej w kladu in nervum Pror. Jer. 20, 2; aby jeho vsadil w kladu a v želář t. Jer. 29, 26. (Kněží) nynie kladami, šacunky a jinými nesnázemi pudie k činění takých zákonóv ChelčPař. 133a. Pak-li je (opilce, zloděje atd.) w kladu vsázejí, ješťe i tam sediece sě zpijí, a tak neopravte t. 173b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kláda f. kláda; mučidlo ze dvou trámů s otvory pro nohy Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kláda f. = strom; — mučicí nástroj Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|