břev, břvi f.
kláda („břevno“) použitá jako lávka, můstek
Sr. břvař, lavička, lávka
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 5. 2024).
břev, břvi, fem., lávka, Steg z brьvъ; vlastně břevno, položené za lávku, kláda, trám. — Veď oslici na úzkú brzew, než převedeš, spadneš s nie dřév Hod. 8la. A tak přihodí sě, že jeden muž pójde s ženú přes lúku, a muž bude řéci: »dobře jest lúka přiholena«; a žena die: »přistřižena jest«, až s tiem i vejdú na brzew, tak sě křikujíc: muž die, že jest přiholena, a žena die, že jest přistřižena, až tu žena upadne u vodu ſe brzwi a tonúc bude ješťe prstoma jako stříci vyzdvihši ruku ukazujíc, že (lúka) jest střižena; a když utone, pójde muž proti vodě nade brzwij, hledaje jie Šach. 300a. Upadla mi žena ſe brzwi a utonula tamt. (Lidé mužovi) vecechu: hledaj jie (ženy utonulé) zdola brzwi, po voděť dolóv plove tamt. Mlýn, který stojí nad brzwi HořA. 10a (1529). — Sem patří i jména místní Brzve a Brzvany, Pal. pop.-rz- vzniklo a ujalo se v nich místo -ř- podle starého psaní.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
břev, břvi f. lávka (břevno položené přes vodu jako lávka)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
břev f. = kláda, trám
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.