kúdele, -e f.
pozd. též kúdel, -i f.
pozd. též kúdel, -e f.
jaká (konopná, lněná) koudel, odpadová vlákna vyčesaná při zpracování textilní suroviny (vhodná na podpal, jako ucpávka ap., popř. k spředení na méně kvalitní nit); v pl. chumáče (chumáčky) koudele
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Kúdele
Sr. flok, knot, pačesi, pazdeřie, podnět
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
kúdele, kúdel, -e, fem., koudel, Werg; stsl. kądêlь trama. — (Sluhové) nepřěstáváchu páliti peci… kudelyy a smuolú stuppa Pror. Dan. 3, 46, kudely Pror. Tel. tamt. Sběř hřiešných jest jako kudele v pověsmo zavitá stuppa collecta Kladr. Sir. 21, 10, jako kudele u pověsmo zavitá Ol. tamt., jako kudêlê Hlah. tamt. Kladiž na to (nemocné místo) kudeli z bielkem ChirB. 390b. (Přinesl) vajce, kaudeli, len… KolB. 207b (1505). Nit z kudele de stuppa Ol. Súdc. 16, 9; drobet kudele Kruml. 372a; horka kudele neb knot calens stuppa HymnA. 43a; té kudele linum Otc. 209b. — kudele stuppa Prešp. 1762, Rozk. 2683, BohFl. (181), Brit., Anon. 6b, RVodň. 71d; kaudele Lact. 156d; kudel BohFl. 774. — Příjm. mužské: Jan Kudele TomZ. 1433 st 216, Beneš Kaudele Háj. 402a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kúdele f. = koudel
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.