knot, -a/-u m.
sr. střhn. knode
1. knot, pruh hrubé tkaniny n. šňůrka sající hořlavou látku a umožňující její pozvolné hoření
2. cupanina, rozcupované plátno ap., užívané v lékařství
Dolož. též jako vl. jm. osobní Knot
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
knot, -a, -u, masc., ze stněm. knote, knode, Knoten. — V sivieci jest vedě oheň, knot a vosk Kruml. 24b, knot ve svíci, Docht. — Madentibus lychnis omočenými knoty HymnA. 42b, knot = co svítí (lychnus, ř. λυχνός Leuchte, Lampe); knot *licius m. lychnus Brit.; knot *licmen BohFl. 684. RVodň. ad 64c; knot lumen (opravou z licmen) Prešp. 1949. — Nadávka sedlákům WintObr. 2, 549 (ze XVI stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².