pojitie, -ie n.; k pojíti
1. jití, cesta: skrzě to přěžalostivé pogytye, když s jeho viděla, an na smrt jda ModlMil 157b (chozenie ModlLeg 39a, chod Vít 87a) incessum. – Sr. pojíti jen pf. 3
2. (z čeho) původ, pocházení: pokázati pojitie své z řádu manželského ArchČ 14,474 (1458); processio pojitie Post VČA 1951,135 ║ nebudeš věděti pogitie jeho [zla] BiblOl Is 47,11 (počátku ~Pad) ortum východisko, počátek. – Sr. pojíti/pocházěti I/3