|
|
|
hvozd¹, -a/-u m. 1. zalesněný vrchol hory 2. les 3. neobydlená, neobdělávaná krajina Dolož. též jako vl. jm. osob., míst. a pomíst. Hvozd. Sr. bezcěstie, hustina, les, pusta, pustina, púščě Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025). 
hvozd² v. ozd Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
ozd, -a/-u m., ojed. ozda, -y f., pozd. též vozd, hvozd; k ozditi 1. hradba, zeď okolo města: jižto sě veselé na ozdech žžené cihly Pror Is 16,7 (BiblLit, na zdech ~Drážď, ~Ol, ~Praž, pod. ~Pad) super muros. – Srov. oždženie 2. obezděný hospodářský prostor, zvl. v stodole: kterak já tě [ženu] mohu zprostiti, z uozdu nebo z lesice? BiblCard 4 Rg 6,27 (~Ol, ~Lit, z humna ~Pad, ~Praž, z mlatebny ~Zam) de area; area ozd MamUKA 16b 3. sušárna, zařízení opatřené zděnou pecí k sušení obilí, zvl. při výrobě sladu, hvozd, popř. pec sama: brazeatorium sladovně, Ozda aridarium KlarBohO 695 (De utensilibus; ozd ~E, ~F); ozd aridaria, braxatorium pivovarna KlarGlosB 1992 (De domo; ozděl ~A, polařice ~M); aridarium police vel ozd SlovVodň 54a; duobus famulis laborantibus hwozd circa braseatorium pro pacto eorum 16 gr. [dati sunt] ÚčtyKarlštP 71 (1424); aridarium wozd vel sušidlo SlovOstřS 62; aridarium ozd, polenicě SlovWies 8a; fornaculum, ubi brazeum siccatur ozd Slov KapPraž L 90/5,193b; Mackovi…ozd všecken rozbořili [Budějovičtí] a zlámali…a pécku v uozdu vykopali ArchČ 21,333 (1464); zbili nám [Budějovičtí]…hrnce, kádi, koryta, ozdy a jiné orudie ArchČ 21,339 (1464); murum, qui est inter braseatorium et brasii tostorium vulgariter wozdem simul reformare debent SSL (LibIudVer 56b; 1493). – Srov. ozd (-a), ozdnicě Ad 2: Za lat. area stč. též dvořiščě, mlat, stodola. – Ad 3: Ke konstrukci hvozdu v. Dějiny techniky 393–394. Stč. ozd též za lat. aridana (SlovVeleš 88a), siccinium (SlovOstřS 111) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
hvozd, -a, -u, masc., lesnaté horstvo, Waldgebirge. Srov. stpol. gwozd = mocny las na wzgórzu Nehr., Altpoln. Sprachdenkm. 12; také gora, hora znamenává často vrch a spolu les, vrch lesem porostlý. — Čech… když dlúho lesem jide, k velikému hwozdu příde… i vece Čech k svému sboru: Podejděm pod tuto horu… DalC. 2, v překl. stněm.: dannoch quamen sy do ein groszer wald lag ( překl. verš.), do komen sie czu einem perck ( překl. pros.). (Buoh) rozvlažije dúbravu i hwozd inviam et desolatam Ol. Job 38, 27. Na pustém hwozdye in loco vastæ solitudinis Ol. Deut. 32, 10, v Mus. tamt. omylem: na pustém hwyezdu; na pustém hwozdye in eremi vastitate. Ol. 2. Par. 26, 10, na pustém hwozdie in deserto Otc. 10a, na pustém whozdu (sic) MamVíd. — Jm. lesa: Hwozd silva UrbR. 129. — Nč. hvozd Darre v. ozd. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|