|
|
|
holdovati, -uju, -uje ipf. k hold 1. komu čím, pod čím (přísahou) ap. holdovat, skládat slib poddanské věrnosti, slibovat poddanskou věrnost skládat lenní slib panovníkovi 2. koho na co ap. zavazovat slibem poddanské věrnosti vůči něčemu (městu); co (město) k čemu ap. uvádět do poddanského vztahu vůči něčemu 3. koho, co (město ap.) nutit k odvádění poplatku 4. co („sboží“) komu (sobě) na čem, čím ap. vybírat, vymáhat od někoho poplatky n. výkupné (vynucený plat, zvl. za ušetření před vypálením) 5. komu (biskupu ap.) poslouchat, být poslušen někoho, projevovat poslušnost vůči někomu 6. čemu (křivdě ap.) holdovat, oddávat se něčemu, mít něco v obzvláštní oblibě; komu (obzvlášť oddaně) sloužit Sr. holdovati sě, nakládati 4, obholdovati, přiholdovati, přisáhati, sholdovati sě, sľubovati, vyholdovati, zholdovati Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025). 
holdovati, -uju, -uješ, impftiv., hold vzdávati, poddánu, poslušnu býti, huldigen, unterthänig sein: jemu (králi) všickni králové holdugi Baw. 246; bychom jej (císaře) za pána přijeli a jemu holdowati chtěli t. 184; Arnošt vece: »Milí páni…, mně máte holdowati, byšte vždy se mnú stáli« atd. t. 153; chtěli-li by jemu holdowati Mill. 89a; (Maidburští) holdugi biskupu tomu, jemu slúžie a nikomému Baw. 138; — poddávati se komu, čemu, hověti, nachgeben: s galejí museli viec nežli míli zajeti, než kudy sme my s bárkau plauli, větru holdugicze Lobk. 156a; zlý skutek, jenž tělu holduge GestaBř. 32a; — hold (poplatek) vybírati: (pán na poddané) nespravedlivé daně, díla a roboty ukládá, z peněz holduge a šacuje RešSir. 23lb; — žebrotou choditi: (žebrácí) těkají a běží, holdugij a žebří RešSir. 263a. — h. sě holdovati sě, poddávati se: (Arnošt a Wecl) v to se zbožie uvázachu a všichni se jim holdowachu, král pak oba s sebú poje a na svój hrad s nimi doje Baw. 255. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
holdovati, -uju, -uješ ned. vzdávat hold; poddávat se, být poslušný; vybírat poddanský poplatek; chodit po žebrotě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
holdovati, (se) holdovati se nedok. = k poslušenství se hlásiti; — žebrati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|