hold, -a/-u m.
sr. střhn. hulde
1. ke komu, k čemu poddanství, poddanský vztah, vztah mocensko-právní podřízenosti vůči pánu
lenní vztah vůči panovníkovi
2. jaký (obecný ap.) komu (králi ap.) hold, slib poddanské věrnosti a poslušnosti
3. čí (krále ap.) území n. hmotné statky
4. jaký (svatohavelský ap.) hold, poddanský poplatek ap.
5. hold, výkupné, poplatek za ušetření před vypálením, zpleněním ap.
Sr. holdovánie, manstvie, poddánie 1, poddanost, povinnost, přísaha, šacunk
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
hold, -a, -u, masc.; z něm. hulde, holde, Huld. — Poddanství: přisaháme JMti pravé a dědičné člověčenstvie a hold Kn. Tovač. kap. 25 (Brandl, Gloss.). — Poddanský slib: Jeho Milost má k obci mluviti a na nich holdu žádati t. 24. — Poddanský poplatek: berně, pomoc, lozuňk, holdové, daně Brikc. 111.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hold m. hold; slib poddanosti; poddanský poplatek; výkupné
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hold m. (z něm.) = poplatek, poddanost; slib víry a poddanosti; — jíti holdem = žebrati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.