hoditi, -zu, -díš; ze
subst. hod,
v. t. —
Imperfektivum. Hoditi komu, čemu =
vhod komu, čemu jednati, k čemu mířiti, cíliti, něco chystati, entsprechend handeln, vorsehen, vorbereiten. Nemiením, by bylo přehlédati (
t. chyby něčí) zřejmě proti bohu, ale s rozumem má člověk hodyty czaſu
Štít. uč. 54b; ktož protivenstvie od bližnieho tak trpí, že jeho vnitř s mysli nepustí a ku pomstě chová hodye czaſſu
ŠtítVyš. 56a. Nemohlo jemu (Namanovi) toto pomoci, jeliž se kúpal u vodě sedmkrát, svému zdraví hodye
OpMus. 201b. (Jidáš) s bratrem chodě, nevěrnému skutku hodye, dotad sě s ním vodú kropi, až ho utopi
JidDrk. 89. Tobě nehodym jiného, než což by bylo užitečno
Brig. 27, v
orig. lat.: provideo; tobě nehodym jiného, než užitečné
BrigF. 42a, místa stejná. Když tak divně k nám přichodíš (ty, Ježíši), s sebú anděly přivodíš, k velikéj nám to cti hodyſſ, že s anděly o nás chodíš
Modl. 134a; k velikéj čsti nám to chochis (omylem
m. hodíš)
Kunh. 148a, místa stejná. —
Hoditi sě komu, čemu, k čemu, na čem, =
býti vhod, ku prospěchu, k užitku, taugen, sich eignen, dienen, nützen. (Člověk) se rozmysl, který (stav) se jemu najlép hody
Štít. uč. 98a. Někomu sě lépe hodí manželstvie, než
atd. HusPost. 16a. (Abraham) vyslal Eleazara panoši svého, aby panny ptal, ješto by ſie hodila býti chot syna jeho
Kruml. 18a. Ženu, která se
hoditi bude k plemenu
HolŠternb. 103 (str. 88). (Děti) aby ſe jemu i všem dobrým lidem
hoditi mohly
KolČČ. 207b (1554). Petrovi se to nehodí
HusPost. 16a. Poslúchaj mne a bude ť sě hodyty
Brig. 122, v
orig. lat.: proderit. Mistře, jáz k tobě běžu, snad sě tobě dobřě hozyu
Mast. 2. Ta ť sě mast k tomu (líčení) dobřě hody, ale duši ť velmi škodí
t. 335. Ten mohl by se tobě na něčem
hoditi KázLeg. 55a,
Pass. 154. Súsedóm se ten nehodi, jenž již vraha nad ně plodí
Baw. 99. Uzda mi sě hody k tomu, když
atd. AlxV. 1005. Náhlost sě ničemu nehody
t. 1436. (Pravda) zlým sě nehody
NRada 969. Miluj ty, ješto tak derú, a mievaj je rád v svéj radě (ty, králi!), ti ť sě dobřě hodye k svádě
t. 740. Ti (požité rytieřstvo, staří rytíři) bydléchu u pokoji, žě sě juž nehodyechu k boji
AlxV. 333. Ti k brani málo sě hodie
Mill. 110b. hody ſie vám, aby jeden člověk umřěl za lid expedit vobis
EvBočk. Jan 11, 50, Br.: jest užitečné. Proč si, ač mi sě řéci hoḋi, neumyslil jiným obyčejem lehčejším spasiti (člověka)
Kruml. 365b. Aby každý požíval, jakž sě jemu hodi quod vellet
Ol. Esth. 1, 8, překlad volný. —
Perfektivum. Hoditi sě koho =
vrhem zasáhnouti koho, trefiti, treffen. (Bohatec) bochnec žitný pochopiv u velikém hněvu chudého sě jím hodil
ML. 75b; (Petr) bochnec pochopiv chudého sě jím hodyl
Pass. 120. Král sě pak velblúda hody podlé plece, v samé hrudi
AlxB. 2, 41, hodil po slonu a trefil. Tam sě král řěčský oboři patřě, by sě čstný nahodil, jehož by sě kopím hodil
AlxV. 1545. Prvú ranú kopie svého prosřěd štíta sě ho hody (Alexandr Arety)
t. 1554. Pokaž mi toho proroka, ať sě hozi jeho boka
Stč. div. hra (Výb. 2, 32). Prvé než komu co uškodí, až sě jeho mój meč hodij
Trist. 79a. (Tristram) vrže po královi (tvarohem)…, tu pohřiechu chybi sě krále a hodi sě jedné panie, ana sedieše dále
Trist. 342. —
Hoditi sě komu več =
trefiti koho kam: však vzskoči ten rek (Tristram) vzhóru… i hodi sě tomu silnému (Moroltovi) v ruku a učini mu velikú muku i utě jemu ji ihned preč
Trist. 29. —
Hoditi komu co =
dohoditi, způsobiti: jazyk přiezeň i nepřiezeň zplodí, zisk i ztrátu tobě hodi
Baw. 87; srov. dohoditi. —
Hoditi kým: zdvihna mne hodil s’ mnou elevans allisisti me
Br. žalm 102 (101), 11; hodím vámi z země této eiciam vos
t. Jer. 16, 13. — Význam
»trefiti«, vyvinul se z významu
»vhod čemu jednati, k čemu mířiti«, a význam
»vrhnouti« (jen v
č.) z významu
»trefiti«.