hoditi | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

hoditi, -źu, -dí ipf. i pf.

sr. uhoditi

I. ipf.

1. komu být vhod, vyhovovat

2. co komu, čemu činit někomu n. něčemu vhod

3. co komu chystat, poskytovat, působit

4. čemu směřovat, chystat se k něčemu

5. co na koho, co směřovat, mířit, cílit

II. pf.

1. koho čím zasáhnout, trefit

2. čím, kým, co kam hodit, vrhnout

K vývoji vidu u slovesa hoditi sr. Zubatý, Studie I/1,130n. Sr. házěti, hoditi

Autor: Kateřina Voleková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.22, citován stav ze dne 5. 2. 2023).

 


hoditi, -zu, -díš; ze subst. hod, v. t. Imperfektivum. Hoditi komu, čemu = vhod komu, čemu jednati, k čemu mířiti, cíliti, něco chystati, entsprechend handeln, vorsehen, vorbereiten. Nemiením, by bylo přehlédati (t. chyby něčí) zřejmě proti bohu, ale s rozumem má člověk hodyty czaſu Štít. uč. 54b; ktož protivenstvie od bližnieho tak trpí, že jeho vnitř s mysli nepustí a ku pomstě chová hodye czaſſu ŠtítVyš. 56a. Nemohlo jemu (Namanovi) toto pomoci, jeliž se kúpal u vodě sedmkrát, svému zdraví hodye OpMus. 201b. (Jidáš) s bratrem chodě, nevěrnému skutku hodye, dotad sě s ním vodú kropi, až ho utopi JidDrk. 89. Tobě nehodym jiného, než což by bylo užitečno Brig. 27, v orig. lat.: provideo; tobě nehodym jiného, než užitečné BrigF. 42a, místa stejná. Když tak divně k nám přichodíš (ty, Ježíši), s sebú anděly přivodíš, k velikéj nám to cti hodyſſ, že s anděly o nás chodíš Modl. 134a; k velikéj čsti nám to chochis (omylem m. hodíš) Kunh. 148a, místa stejná. — Hoditi sě komu, čemu, k čemu, na čem, = býti vhod, ku prospěchu, k užitku, taugen, sich eignen, dienen, nützen. (Člověk) se rozmysl, který (stav) se jemu najlép hody Štít. uč. 98a. Někomu sě lépe hodí manželstvie, než atd. HusPost. 16a. (Abraham) vyslal Eleazara panoši svého, aby panny ptal, ješto by ſie hodila býti chot syna jeho Kruml. 18a. Ženu, která se hoditi bude k plemenu HolŠternb. 103 (str. 88). (Děti) aby ſe jemu i všem dobrým lidem hoditi mohly KolČČ. 207b (1554). Petrovi se to nehodí HusPost. 16a. Poslúchaj mne a bude ť sě hodyty Brig. 122, v orig. lat.: proderit. Mistře, jáz k tobě běžu, snad sě tobě dobřě hozyu Mast. 2. Ta ť sě mast k tomu (líčení) dobřě hody, ale duši ť velmi škodí t. 335. Ten mohl by se tobě na něčem hoditi KázLeg. 55a, Pass. 154. Súsedóm se ten nehodi, jenž již vraha nad ně plodí Baw. 99. Uzda mi sě hody k tomu, když atd. AlxV. 1005. Náhlost sě ničemu nehody t. 1436. (Pravda) zlým sě nehody NRada 969. Miluj ty, ješto tak derú, a mievaj je rád v svéj radě (ty, králi!), ti ť sě dobřě hodye k svádě t. 740. Ti (požité rytieřstvo, staří rytíři) bydléchu u pokoji, žě sě juž nehodyechu k boji AlxV. 333. Ti k brani málo sě hodie Mill. 110b. hody ſie vám, aby jeden člověk umřěl za lid expedit vobis EvBočk. Jan 11, 50, Br.: jest užitečné. Proč si, ač mi sě řéci hoḋi, neumyslil jiným obyčejem lehčejším spasiti (člověka) Kruml. 365b. Aby každý požíval, jakž sě jemu hodi quod vellet Ol. Esth. 1, 8, překlad volný. — Perfektivum. Hoditi sě koho = vrhem zasáhnouti koho, trefiti, treffen. (Bohatec) bochnec žitný pochopiv u velikém hněvu chudého sě jím hodil ML. 75b; (Petr) bochnec pochopiv chudého sě jím hodyl Pass. 120. Král sě pak velblúda hody podlé plece, v samé hrudi AlxB. 2, 41, hodil po slonu a trefil. Tam sě král řěčský oboři patřě, by sě čstný nahodil, jehož by sě kopím hodil AlxV. 1545. Prvú ranú kopie svého prosřěd štíta sě ho hody (Alexandr Arety) t. 1554. Pokaž mi toho proroka, ať sě hozi jeho boka Stč. div. hra (Výb. 2, 32). Prvé než komu co uškodí, až sě jeho mój meč hodij Trist. 79a. (Tristram) vrže po královi (tvarohem)…, tu pohřiechu chybi sě krále a hodi sě jedné panie, ana sedieše dále Trist. 342. Hoditi sě komu več = trefiti koho kam: však vzskoči ten rek (Tristram) vzhóru… i hodi sě tomu silnému (Moroltovi) v ruku a učini mu velikú muku i utě jemu ji ihned preč Trist. 29. Hoditi komu co = dohoditi, způsobiti: jazyk přiezeň i nepřiezeň zplodí, zisk i ztrátu tobě hodi Baw. 87; srov. dohoditi. Hoditi kým: zdvihna mne hodil s’ mnou elevans allisisti me Br. žalm 102 (101), 11; hodím vámi z země této eiciam vos t. Jer. 16, 13. — Význam »trefiti«, vyvinul se z významu »vhod čemu jednati, k čemu mířiti«, a význam »vrhnouti« (jen v č.) z významu »trefiti«.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


hoditi, -z’u, -díš ned. i dok. (komu, čemu) jednat vhod komu, čemu; mířit k něčemu; nám to hodíš činíš, způsobuješ nám to vhod: hodě býti být vhod; jsú hodě jsou k užitku; (koho čím) zasáhnout, trefit; hoditi(komu) hodit se, být vhod, k užitku, k prospěchu; svědčit komu, hovět
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


hoditi (1. sg. hozu) nedok. i dok. (něčemu) = směřovati, mířiti (k něčemu), něco chystati, snažiti se o něco; — hoditi(koho) = trefiti, zasáhnouti, udeřiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 22 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).