|
|
|
hod, -a/-u m. 1. jaký čas, doba 2. zvl. ve spojení „slavný hod“, „veliký hod“ ap. svátek, výroční den pravidelně se opakující za určitý časový úsek (rok, měsíc ap.) hod nového měsiecě, hody novoměsiečné ap. den nového měsíce, novoluní 3. v názvech svátků čí („boží“), koho („svatého Jiljí“ap.), čeho („přějití“ ap.), jaký („letniční“ ap.) svátek, sváteční den n. několik dní zasvěcených Bohu, památce nějakého světce, události ap. 4. slavnost, oslava, slavení 5. v pl. kult, obřady, ritus 6. v pl. hody, hodokvas, hostina; dolož. též fig. 7. relig. v pl. svátost oltářní, tělo a krev Páně Sr. čas, kvas, nehoda, pohoda, svátek Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
hod, -a, -u, masc.; stsl. godъ hora, tempus, pův. kmene -ŭ. — Čas, Zeit: Zajtra ť jest hod (nového měsíce) cras calendae sunt Lit. 1. Reg. 20, 18, Br. tamt.: zítra bude Nowměſýce; hodu obnovenie měsiecě neomeniam Pror. Isa. 1, 13; hod za noweho myeſiecze MamA. 30b. — (k) kteréjž koli přídu škodě, to juž bude pozdye hodye AlxBM. 4, 12, pozdě hodě = pozdě v čase, spät an der Zeit; u Gualth. 6, 524: iam sero pereo; pozdye hodye v rozum kročich, až léta na plecí počich Příp. v lat. rkp. ze skl. stol. XIV (v knih. univ. pražské X. H. 5, fol. 211a, připsáno písařem původním); posdyez hodye přišel sic veniens neglexisti horam Boh. 344; a již pozdie hodie bieše Baw. 116; on pak viece než po třech měsiecéch tepruv pozdie hodie chce se léčiti Hilar. 33a. — v-hod, vlastně = v čas, v čas pravý, odtud přenesením v pravé míře, právě: mnoho-li jie (moči) jest, čili málo, čili whod ChirB. 168a; sukni jemu whod skrojenú ad mensuram habitus sui Ol. 2. Reg. 20, 8; ktož věhlasenstvie nejmá, nemóž nikdy w hod učiniti Alb. 73a, nemóž nikdy whod učiniti Kruml. 199b, místa stejná; (dobří) leč mlčie, leč mluvie, vždy sú newhod zlým ŠtítPař. 70a; co je, w hod družce milovati ŠtítMus. 95a; tuto se nám newhod stele! Kat. v. 1396; jako ve všem, tak i v rúše w hod dobro Štít. uč. 91a; — ješto svého nechovají, kladúc bláznovú rukotržnost (marnotratnost) za šťedrost a opatrnost za skúpost, nechtiec na to pomnieti, že jest wſſe whod dobro Šach. 307b, vše vhod dobro, přísloví; vše whod dobro ŠtítMus. 41a, Smil. Přísl. 1, 846); vše whod lépe, nežli mnoho NRada 1771. — Čas slavný, slavnost výroční; při tom významu bývá často plur. hody. V slovutný den hodu in insigni die solemnitatis ŽGlossKlem. 80, 4. Velikonoční hod HusE. 2, 109; o tom hodu tamt., hod festivitas MamA. 23a; soboty i hodow nebudu trpěti festivitates Pror. Isa. 1, 13. Na jedny hody židovské o puol noci tak dlúho blýskota stála OpMus. 6b. Sta sě pak na jedny hody, tu sě jednomu bratru přihodi, že atd. Hrad. 17b, hody církevní. Když na hody bratřie sě snidú Otc. 206b. Všechny dni hodow dies festos ŽKlem. 73, 8. V slavný den hodowow wašich solemnitatis ŽWittb. 80, 4, omylem m. hodóv; den hodow ŽGloss. tamt. Den slavný hodu stánkového diem solemnem tabernaculorum Mus. 2. Mach. 10, 6. Na hody přesničné in solemnitate azymorum Ol. Deut. 16, 16, Mus. tamt. Na umrlčí hody VítB. 97b. hody festa Prešp. 2258, BohFl.494. — Plur. hody hodokvas, hostina, Schmaus: pozván sa jako na hody̆ Jid. 127; káže jě (syn boží vinníky) vyhnati z svých hod Hrad. 100a; učinil jim hody convivium Mus. Gen. 19, 3; dnové těch hod convivii Ol. Esth. 1, 5. — hody váleti hodovati, kvasiti: (mniši) majíce jmieti ztravičku hubenú i válejí hody v krmiech hojných a rozkošných KorMan. 37b; takoví…, že hody válejí, sami se pasú…, mají trestáni býti t. 174a. Srov. hodoválek, hodovalný. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hod m. doba, čas; svátek, hod (boží), výroční den; v- hod v pravý čas; v pravé míře, právě; pozdě hodě v pozdní čas, pozdě ( srov. též hody) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hod m. = čas; svátek; — hodě (s 3. pádem) = pro; pozdě hodě = pozdě v čase; vhod = v pravý čas; v pravé míře, právě; — hody váleti = hodovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|