hlásati, -aju, -á ipf.
k hlas
1. vydávat (vyluzovat) výrazný (silný) hlas (zvuk), (o člověku) volat, křičet ap.
2. o čem rozhlašovat (podávat) informaci o něčem, zvl. nahlas veřejně mluvit
3. kde držet (noční) stráž, konat službu „hlásného“
4. co, s větou obsahovou o kom komu kde rozhlašovat, uvádět (veřejným vyhlašováním ap.) v obecnou známost, (ideu ap.) hlásat
5. co přěd kým hlásit, ohlašovat, oznamovat, (před svědky) prohlašovat
6. koho, co s doplňkem prohlašovat za někoho n. za něco
Sr. hlásiti, ohlašovati, prohlašovati, oznamovati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
hlásati, -aju, -áš, impftiv., hlas, znění způsobovati; volati; lauten, rufen, sonare, clamare. — Králi k hostem bieše píle, povede je v svój dóm mile, což od hlasóv móže býti…, těm (hudcům) před sebú býti káza a všem hlasati rozkáza Baw. 284. Saul hłaſati kázal cecinit buccina Ben. 1. Reg. 13, 3, překlad volný. Hlásní… aby hlásky pilni byli a bedlivě aby hlaſali KolD. 8b (1582). Protož hláſał je lid clamavit Ben. 1. Reg. 13, 4. — h. sě hlásati sě hlásiti se, sich melden, bekennen: (oni) ſe hlaſagi a připovídají k statku téhož Viktorina Lún. pam. 1573.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².