|
|
|
dychánie, -ie n. dýchanie, -ie n. k dychati, dýchati 1. dech, dýchání, střídání nádechu a výdechu; dech, dýchání jako projev života; fig. čeho (života) životodárný dech, život, žití med. „těžké dýchanie“ dýchavičnost, dušnost 2. dýchnutí, nádech a výdech 3. čeho závan, pohyb vzduchu, vanutí, proudění 4. bibl. duše, duchovní rozměr člověka, „člověk vňutřní“, protiklad těla Sr. dšenie, duch, dušě, dýmanie, otdychánie, vdychánie Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
dychánie, dýchanie, -ie, neutr., dýchání, das Athmen. — Ot dichanye duchu ab inspriatione spiritus ŽWittb. 17, 16; dichanie spiramen Prešp. 135, dychanye též BohFl. 34, dichanije Nom. 62b. dychanye halitus Pror. Dan. 10, 17, Ol. Job. 41, 12, dichanye též Mam A. 16b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|