dúška, -y f.
k dušě
1. expr. dušička, životní princip, který uniká z lidí a zvířat posledním vydechnutím
2. expr. relig. dušička zemřelého, existence člověka po smrti v duchovní podobě
3. „Dúšky“ Dušičky, církevní památka všech věrných zemřelých 2. listopadu
4. přiložený lístek, douška
5. mateřie dúška bot. léčivá rostlina aromatické vůně, mateřídouška, polej ap.
veliká mateřie dúška bot. vyšší léčivá rostlina aromatické vůně, polej
Sr. črvivec, dušicě, dušička, polej a spojení pisková dúška s. v. StčS piskový
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
dúška, -y, fem., demin. z dušě: aby buoh milostiv byl duſſkam ŽPod. 172 (v modl.); — přěd oltářem padši duſku puſtyla PassKlem. 141a, dúšku pustiti, srov. dušu pustiti, skonati. — Mateřie dúška, mateří douška, Quendel, Thymian atd.: materzie duſka serpis Prešp. 743, Rozk. 1341, materzye duſka též BohFl. 319 (132), materzye duſſka též Nom. 65b, Synon.; materzie duſſka serpillum MamA. 15a, materzye duſſka též t. 34b, RostlD. 84b, materzye dauſſka též RostlF. 12b, materze duſſka LékB. 129a, matrzye duſſka též RostlD. 91b m. mateřie d.; materzye duſſka poleium t. 81a; materzie duſſka RVodň. 273b; welika materzye duſſka polium montanum LékB. 125a, welika materzye dauſſka též RostlF. 12a, welika materzij duſſka též Lact. 272c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dušicě, -ě, dúška f. dušička, duše mrtvého
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dúška f. (zdrobnělé z
dušě) =
dušička Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.