črvivec, -vcě m.
k črv
bylina vypuzující z těla „črvy“ 4, ožanka, rdesno (?)
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
črvivec, -vcě, masc., rostl. červivec, centonica. Jg. Vezmi to kořenie, jako ť slove czerwywecz Chir. 155a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².