1. duchovní, nikoliv tělesný, (ve funkci gen.) ducha; (o pokrmu ap.) určený pro ducha

2. duševní, nikoliv tělesný, nehmotný, vnitřní, (ve funkci gen.) duše; určený pro duši

3. relig. naplněný Duchem svatým, (ve funkci gen.) Ducha svatého, jsoucí v souladu s Duchem svatým; (o činu) konaný ve jménu Ducha svatého

4. relig. vyšší, mystický, tajemný, neuchopitelný lidskými smysly

5. (o člověku ap.) duchovně zaměřený, nikoliv světsky orientovaný

poustevnický; zpodst. poustevník

6. relig. (o člověku) zbožný, nábožný, žijící v souladu s Duchem svatým

7. duchovní otec, duchovný otec, duchovní otčík kmotr; duchovnie matka, duchovná matka kmotra

8. relig. duchovní syn, duchovný syn následník, stoupenec; učedník

9. mravný, zvl. nábožensko-mravně neposkvrněný, jsoucí v souladu s božím učením

10. (o stavu) duchovní, nikoliv světský, první ze tří stavů středověké křesťanské společnosti

(o člověku) patřící k duchovnímu stavu; zpodst. příslušník duchovního stavu, duchovní (zpodst.); duchovní ľudé, duchovnie ľudé, duchovní ľud, duchovný ľud duchovenstvo, duchovní (kolekt.); duchovná panna, duchovnie panna, duchovnie sestra ap. jeptiška

(o oděvu) předepsaný pro duchovní stav

11. (o úřadu ap.) církevní, nikoliv světský

(o „sboží“) patřící pod církevní správu

(o platu ap.) odváděný církvi

(o „úřědníku“ ap.) jsoucí ve službách církve

(o právu, předpisu ap.) závazným způsobem určující chod církevního života i institucí, správu církevního majetku ap.; též jur.

(o soudu) řídící se církevním právem

(o sporu ap.) podléhající církevnímu právu, projednávaný u církevního soudu

12. duchovnie obyčěje, duchovní obyčěje pl. v. obyčěj II/3

13. (o svobodě ap.) náboženský, (ve funkci gen.) náboženství, zvl. konkrétního náboženského vyznání

14. (o tělesném orgánu) dýchací, potřebný k dýchání