duchový adj.
k duch
1. duchovní, nikoliv tělesný, (ve funkci gen.) ducha
2. duševní, nikoliv tělesný, nehmotný, vnitřní, (ve funkci gen.) duše; určený pro duši
3. relig. naplněný Duchem svatým, (ve funkci gen.) Ducha svatého, jsoucí v souladu s Duchem svatým
4. relig. (ve funkci gen.) ducha božího („ducha“ 9)
Sr. duchovní, duchovný
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
duchový, adj. z duch: vicher duchowy impetus spiritus Ol. Ezech. 1, 12, v Bibli 1857: prudkost ducha; smutek duchowy aſflictio spiritus Ol. Ekkl. 1, 17.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².