bohobojný adj.
k bóh a báti sě
1. (o člověku) bohabojný, mající bázeň z Boha
2. bibl. zpodst. horlivý zastánce božího zákona (sr. StčS s. v. „nábožník“ 3)
3. (o životě) vedený v bázni z Boha
4. ojed. božský, týkající se Boha
Sr. bohabojný
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
bohobojný, adj.,
bohabojný, gottesfürchtig. Kněz bohoboyny
Pass. 408; dceru bohoboynu deum timentem
Pror. Dan. 13, 2; křesťanóm bohoboynym
Hrad. 73b; panna bohoboyna
Štít. ř. 190b; postavu mieti lidí bohoboynych
ŠtítMus. 80b, lidí bohoboynych
ŠtítBud. 179. Jeden bohoboyny kuoň jemu (
sv. Václavovi) dáváše
DalC. 30. Účasten sem učiňen všěch bohoboynych
AlbM. , za to: bohabogyczych
Alb. 52b; mužie bohoboyni viri timorati
Kladr. Skutk. 8, 2. —
Adverb, -ně bohobojně; bohoboynie
anagogice Veleš. (=
ve smyslu hlubším, srov. bohomluvně).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bohobojný adj. bohabojný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bohobojný adj. = bohabojný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.