dosti, dost, adv., genug; z do syti, srov. stsl. sytь satietas, do syti ad satietatem, pol. dosyć a dość atd., mimořádné změny hláskové vyvinuly se klesnutím výrazu jmenného v příslovce. — Lékaři dozzty mluvivše proti tomu, však nezbyvše musichu j’mu (Neronovi) nápoj dáti ApD. b. Vizi, že již doſty znáš čsti líce AlxV. 197, dosti víš, co je čest. Juž sem byl živ i przielis doſthi DalH. 30, příliš dosti, allzu-, mehr als genug, v DalC. tamt.: przyelyſſ mnoho. Spílevše jím (Ježíšem) przielis doſti, trhavše jím bez milosti, káza (Herodes) atd. Hrad. 86a. A tak doſty buď ode mne tuto pověděno o hřiešiech Štít. uč. 134b. — Bůh (k pokání) času dal doſty Alb. 99b. Margareta sobě doſty let mějieše, proto k dietkám čáky nejmieše DalC. 91. Neby doſty ot bližních hořě, až i s oné strany mořě král Darius lidi vysla, že tu zemi zbavichu každého dobra AlxV. 136. Za dvě stě peněz nebude doſty Krist. 54b. — S významem mírně stupňovacím při adj.: (sv. Prokop) tělo jměl doſty veliké Hrad. 23a, ziemlich gross, recht gross; kotvy byly na všě strany králem pohanským metány, zda by točúš as juž tady učinil něco přievady u přělščení dozty malém AlxB. 1, 36; to rytírské kratochvílé postá doſcy dlúhé chvíle t. 5, 8; člověk juž dozzty požitý Jid. 91; (potok a řěka) mény dozzty slovutnými PilA.; a jakž brzo ta noc minu, tak vojem vstáti káza, doſty divno, že to mohl zdieti, hna toho dne mil třidcěti AlxV. 1182, dozty divno, že to mohl zdieti AlxH. 1, 13 (místa stejná); — rovněž při výrazích adverb.: dosti nesnesitelně Solf. Jg.; dosti opodál, dosti s strachem Har. Jg. — Ve rčeních činiti dosti: jeliž ť (dlužník) za dluh učiní doſti ŠtítOp. 289a; (anděl) naší žádosti za doſty nemóž učiniti Alb. 87a; ktož by práv zuostal, má jemu dosti učiněno býti VšehJ. 22; vlk řeřábu nechtě smlauvě doſti činiti Ezop. IIb; odtud dosti učiňenie, za-dosti učiňenie: když kto chce zbýti hřiechu zpovědí a doſti vcziniením ŠtítMus. 160a; třetie slušie doſti uczinienie ku pokání t. 163a; o doſti vcziniení tamt.; doſtyvczynyenye Orloj. 91b; Mojžieš přije zadoſti vczynyenye satisfactionem Ol. Lev. 10, 20; — dosti sě státi: aby se nálezu panskému dosti stalo VšehJ. 23; (nálezům) má se dosti od každého státi t. 31; — jest dosti na čem; doſtit jest na samé vieře, ať by srdce pevno bylo ŠtítOp. 253b, ŠtítMus. 153a; jest na tom doſti Rhas. 32; nenie ť ješťe doſti na tom ŠtítMus. 61a; nenie na tom doſty, že člověk atd. Kruml. 91a; tuto bud doſty na tom Štít. uč. 98b; ale nebuď nám doſty na tom, ež ť jest tak dobrý Buoh t. 149a; aby již na tom doſti bylo ŠtítOp. 176a; — jmám dosti, přědosti na čem: jmáš anděly k útěšeniú, jměj doſti na jich vidění Hrad. 35a; (bohatec, nemocný) na svém hoři doſty jmějieše t. 145b; ne na zdejší chvále a cti doſty mieti Štít. uč. 55b; (vy, páni) mějte doſty na své dani určené t. 84b; kterýž ztráviti chce jednoho dne (to, tolik), na ňemž by mohl mieti doſty za několik dní t. 33a; kdyby (žena) chtěla na rovné potřebě doſti mieti ŠtítOp. 324; každý měl doſti na svém břemeni t. 30; měj na svém sboží doſty contentus tuis esto Pulk. 21a; na té (vodě) muši doſti jmieti Otc. 188b; tehdy měj doſti na jednom vlití Sal. 517; (Marie Magd.) na tom by prziedoſti jměla Hrad. 46b; aby (vy) na tom neměli doſty Štít. uč. 46a; nemáte na tom mieti doſty, že v kosteléch slyšíte, ješto čtú písmo božie t. 5b; my doſty na tom jmějmy, že atd. t. 16b; dómyslný má na tom doſty t. 135b; že sem já na tom, což mi bóh dal, nechtěl doſty jmieti Alb. 92b; kteří na tom doſti mají Hug. 23; na tom doſti maje contentus Otc. la; na tom doſti mějme contenti simus Koř. 1. Tim. 6, 8; — učiniti dosti na tom: ať k mému milému synu přídúci jeho ohlédaju, ať (já) mému truchlému srdci doſty na tom učini Pass. 326; — jmieti dosti v čem: doſti mějte v žoldiech svých contenti sitis Veleš.; jmáš andělské utěšenie, jmějž w tom doſti Hrad. 35b; popřěj mi viděnie svého, má by dušě w tom doſt měla, potom nechať bych umřěla t. 40b; (Marie Magd.) ješče doſti w tom nejměla, když již Ježíšě viděla…, že sě ho dotknúti chtieše t. 47b. — doſty mám abundo SlovE. 222a. — Ne dvěma nebo třmi svědky k doſty, ale mnohými nadoſty a nazbyth dosvědčené svědectví EvOl. 85b, k dosti zur Genüge, nádosti více než dosti. — doſt sat Prešp. 1319.