činiti | ESSČ | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

činiti, -ňu, -ní ipf.

k čin

I. tranzitivní sloveso konkrétně pojatého děje

1. co (předmět) dělat, vyrábět; (léčivou látku ap.) připravovat; (stavbu) stavět, budovat

2. (o stromu ap., fig. o člověku) co („ovocě“ ap.) plodit, rodit; dávat užitek

3. s neosobovým podmětem co, aby… z čeho tvořit, vytvářet

4. bibl. co („poklady“) komu („sobě“) ap. shromažďovat, hromadit (sr. StčS s. v. „pokladiti“ 1, „pokladovati“)

5. co (chorobu ap.), aby… ; s životným agentem co (děj), aby…, že… způsobovat, zapříčiňovat něco

6. zř. s větou obsahovou předstírat

II. tranzitivní sloveso konkrétně pojatého děje s předmětem-osobou

1. koho jakého, koho jakým způsobovat, že se někdo stane nějakým, že někdo bude mít nějakou vlastnost ap.; činiti účastna čeho“ přivádět k něčemu; činiti spasena“ zajišťovat spasení; činiti bezpečna ot čeho“ chránit před něčím ap.; činiti prázdna koho (ot) čeho zbavovat něčeho, osvobozovat od něčeho, zprošťovat něčeho; činiti mocna koho čeho, s větou obsahovou zmocňovat někoho k něčemu

2. koho koho, koho kým dělat někoho někým, způsobovat, že se někdo stane někým

3. jur. koho koho, koho kým ustanovovat, jmenovat někoho do funkce

4. jur. koho kým (poručníkem ap.) ustanovovat někoho někým, přiřazovat někomu nějaký právní status

III. tranzitivní sloveso obecně pojatého děje

1. co činit, dělat, (dlouhodobější činnost) provádět; se substantivem obecného významu co („věc“ ap.) dělat něco; („služby“) sloužit bohoslužbu; (negativně hodnocenou činnost) páchat, působit, provádět

2. co („dobro“, „spravedlnost“ ap.) činit, konat, vykonávat; („boj“) bojovat, vést boj

3. co (příkaz ap.) provádět, plnit, vykonávat, (zásady) dodržovat

4. dosti činiti čemu (závazku), komu podle čeho (závazku) plnit něco, dostávat někomu, něčemu, činit někomu, něčemu zadost; čemu (činnosti) odměňovat něco; očišťovat se (?)

5. co (řeč) vyslovovat, (otázku) ptát se, (zmienku) zmiňovat se

6. co čím (výsledkem děje) činit něco něčím, dělat něco nějakým; (skutkem) uskutečňovat

7. co čím, s čím, podle čeho („obyčěje“) dělat něco pomocí něčeho, postupovat daným způsobem, řídit se při činnosti něčím

8. komu co, ojed. k komu co, pro koho co činit, dělat, působit; komu co („služby“) ap. sloužit u někoho; pořádat něčí pohřební slavnost; činiti počstivost komu prokazovat komu úctu; „čiň já, co chci“ ať budu činit cokoli, mohu činit, co se mi zlíbí ap.; „nečiniti nic (čímu) životu“ nechat někoho naživu

9. jmieti co činiti v. jmieti

10. krátko činiti komu na čem křivdit někomu v něčem

11. známo činiti komu („všěm vóbec“ ap.), přěd kým („přěde všěmi ap.“) co (zprávu) čím („listem“ ap.) oznamovat, sdělovat, dávat na vědomí

12. činiti počet komu z čeho skládat někomu účty z něčeho, vyúčtovávat někomu něco

13. co (kolik peněz) být, dělat, činit; ukazuje, že jde o počet, hodnotu

IV. intranzitivní sloveso „sloveso obecného vyvíjení činnosti“

1. působit, dělat, jednat

2. o co jednat o něčem

3. (sobě) jak v čem vést si, počínat si

4. jak s kým, čím počínat si s někým, něčím nějak, jednat s někým, něčím nějak, chovat se k někomu, k něčemu nějak

5. jak čím (nástrojem) pracovat s něčím, pracovat za pomoci něčeho

6. proti komu jednat proti někomu; proti čemu (závazku, zákonu ap.) jednat proti něčemu, porušovat něco, přestupovat něco

7. čím (penězi) nakládat s něčím, užívat něco

8. zř. (o muži) s kým (ženou ap.) souložit

Sr. dělati, konati, StčS prázdný I A 7, 8, I B 4, II A 2

Autor: František Martínek

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024).

 


činiti, -ňu, -níš, impftiv., thun; stsl. činiti componere, formare, denom. z čin, v. t. — Chinithi facere HomOp. 153a; ciniſ fingis ŽGloss. 93, 20, czini parat t. 146, 8, jižto cine qui operantur t. 118, 3, ciniecieho t. 167a gerere; chzinyeczi jako by spala Jid. 109. Činiti nějak (s adverb.). Muzſki czinte viriliter agite ŽKlem. 30, 25; muzzſki czynte Ol. 1. Mach. 2, 64; czzynuie mužsky agamus viriliter t. 1. Par. 19, 13; ani sem nemilostivě činil impie gessi ŽWittb. 17, 22; zloſtnye proti mně czynyſſ inique agis Mus. Gen. 16,5; zloſtiwie czinie malignantur MamA. 22a zlobywie czynie t. 29b též; neczlowyeczky czynym abhominor Vocab. 175b; po mladu ſobie cżiniti more iuvenum se habere Lact. 209c; po latinſku ſobie cżiniti latinari t. 210b; hromoval, nenáležitě činil KolE. 5b (1590); jakž také chzinie jiní AlxH. 5, 8, jakož vlcie czynye AlxV. 1426. Činiti co (akk.). Josef tesař bieše, pluhy, koléska czynyeſſe ML. 52b. Czynyl ſem tuto mast Mast. 348. (Obři) věži czynity počechu AlxV. 635. Troje činy czynyti móžem Štít. ř. 228a. Velblúd czynyl škody AlxB. 3, 2. Ten mi násilé chziny̆ Jid. 95; neroď mi násilé czinity noli me opprimere MamA. 30a. Lest czynyechu dolose agebant ŽWittb. 5, 11. Moc czynyechu vim faciebant t. 37, 13. Jemu (Alexandrovi) czynyechu pomocz ferebant auxilium Mus. 1. Mach. 10, 47. Czyn dobrotu fac bonitatem t. 36, 2. Když czynyſſ almužnu Krist. 39b. Aby je (sboží) pósobil dobře almužny czinie ŠtítBud. 218. Jenž czyny prawo operatur iustitiam ŽWittb. 14, 2. Anjel s Maŕú chyni vece CisMnich. 97a t. j. činí viece, rozmluvu (o zvěstování p. Marie). Ostaralé střiebro šlechtu czinhi DalH. 41, ſlechtu czyny DalC. t. An Marta jemu gieſti czzinila Kruml. 163a t.j. jiesti, jídlo činila. — (Dřěvo) czynye owocze lignum faciens fructum Mus. Gen. 1, 11, doslovným překladem z lat. — Ten kámen czini ſie z miezky dřěva ChirB. 294b, tvoří se, dělá se. — Činiti k čemu: konfekt velmi k tomu czini (aby jed vyšel) ChirB. 209b, působí. — Čiňu sě věren, věrným; čiňu sě věda; čiňu tě věrna, věrným; čiňu sě jako by. Kochan ſye ve všem wyeren czynye na bratřiú soči DalC. 36. Řěka cziny ſie wodna Hrad. 113b. An mluví nepodobně czynye ſie bohu rownye t. 83a. Neczyn ſye jiných nyzy Vít. 76b t. j. niží, nižší. Čím v úřadiech jsi vzácnějí, czyn ſye mylegy každému t. 81b t. j. milejí, milejší. (Machabeus) bezpřiemný ſie czynyeſſe intolerabilis efficiebatur Ol. 2. Mach. 8, 5. Czyn ſſye toho neſliſſye transeas haec surda aure Boh. Dial. 341; czyn ſye toho newyeda transeas id mente nescia t. 348. Saul czynieſſe ſe newieda Comest. 132a. Kym ſie czinis HusPost. 55a Czynyſſ ſye byſkupem a nemoha dolíčiti DalC. 49. Kralem ſye nad námi czynyl Hrad. 85b. On ſye czyny bohem a jsa člověkem t. 87a. Czyn ſye blaznem, ploď veselé Vít. 70a. (Pyšný) lepſſym ſie nad jiné czzini Kruml. 315b. Jenž zdrawi czinis ufagiucie v tě ŽKlem. 16, 7, zdrávy činíš. Jenž cziny giu (zemi) trzaſſiuciu t. 103, 32. (Proroci) ſwat czinie boj neb válku HusPost. 7b. O chudoba, kak mila czlowieka czziniſs bohu, bezpeczna při tomto světu Kruml. 319a. Aby (hřiešníci) neczinili ſie, iakoby neviedieli HusPost. 138b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


činiti, -ňu, -níš ned. činit, dělat, zhotovovat; působit; počínat si; dobře činiti komu prokazovat někomu dobrodiní; činiti proti někomu vystupovat proti někomu, ubližovat komu; -činitistávat se; předstírat, přetvařovat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


činiti nedok. = předstírati, přetvařovati se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).