|
|
|
div, -a/-u m. sr. diviti sě, dívati sě a stsl. divъ 1. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ; „k divu podobný“ podivuhodný „na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv „na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci adv. zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře „div“, „div, ež…“ ve funkci adv. zvl. v záporných větách div, divže, téměř, sotva „který div“ , „ne div“, „není div“, „ani jest div“ ap. žádný div, není divu, není nic divného zř. též „div jest“ kupodivu, je neobvyklé, podiv vzbuzuje „jest bez diva“ ap. není se čemu divit, nejde o nic neobvyklého 2. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas 3. čí (boží ap.) div, zázrak, podivuhodný čin (zvl. jako projev výjimečných, zejména božských schopností; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí 4. znamení, zrakem vnímatelný čin, projev ap. sloužící jako potvrzení něčeho 5. podivná záležitost, neobvyklé vyprávění ap., co vzbuzuje údiv, podiv 6. bibl. co vzbuzuje úžas, ohromení, úděs, ohromující čin, podívaná ap. 7. morský div, mořský div údiv až úžas vzbuzující mořský tvor s podobou napůl lidskou (ženskou) a napůl zvířecí (koňskou), „potvora“ 3, „ochochule“ 2 8. podívaná, „divadlo“ Dolož. též vl. jm. osobní Div a adj poses. Divóv Sr. div́enie, divnost, divost, podiv́enie, dívanie K nejednoznačnému původu subst. div a sloves dívati sě, diviti sě a nejistým derivačním vztahům mezi těmito výrazy sr. ESJS 1, 134–135, Machek, Etym. slov.² s. v. div¹, dívati se aj. Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
div, -a, -u, masc., div, zázrak, Wunderbares, Wunder; stsl. divъ portentum, miraculum. — Abych zvěstoval dywi tvé mirabilia tua ŽKlem. 25, 7, dywy tvé ŽWittb. tamt. a ŽPod. tamt. Mnohé dywi učinil si ty mirabilia ŽKlem. 39, 6. dywow jeho mirabilium ŽWittb. 104, 5; w dywych in mirabilibus t. 118, 27. Na téj (sieni) biechu dywne dywy zdělány Kat. v. 970. Div divúcí, v. divúcí. Viece drahých dywuow vidě t. v. 990. dyuuou mnoho Kunh. 147b. Ten dyw bude stvořen PilC., hrozné dy̆vy tamt. dywem úřitným miraculo grandi Pror. Isa. 29, 14. Takýže diw učinil (Ježíš), když bieše v Kana Galilee…, téhože diwu milému pójčil Prokopu svatému; znamenav Oldřich diwy přěveliké, počě mluviti Hrad. 7a; když přěd ním (Ježíš před Herodem) ijednoho dywu nepokáza t. 86 a. — Ten jinoch šlechetný (Jiřík, Stanóv syn) dyw nad Uhry pokáza DalC. 62, v překl. stněm: ein zceichin wist besundir, div udatnosti. (Císař rozhněván) poče páchati dywy, nechtě, před ním by kto živý ostal pro ty skutky Kat. v. 3044, divy zlosti. — Král diwem letě na zemi Apoll. 130a, divem, podivením; diuem bieše v nie (Sabě) dušě ztrnula stupore Ol. 2. Par. 9. 4. — Toho za diw nejměti Hrad. 31a, za div, za věc divnou. Dyw, člověče, kak sě trudíš! AlxV. 1857, jest div, věc divná, jest se diviti. Dyw, že nevyskočí dušě t. 1903, div, že ne-; diw že mne (srdce mé) neumoří Hrad. 53b. O przie dywa welikeh (sic)! Otc. 444b, divu převelikého! Poněvadž syn boží pro člověka chtěl člověkem býti, což tehdy dywa, ač sě váží člověk něco pro člověka? ŠtítBud. 168, čsož diva. — V tomto kraji jest jelen, že diw na ňej pohleděti Ezop. 67b. — Jest to, králiu, bez dywa AlxBM. 6, 9, je bez diva, není se čemu diviti; to sě vše bez dywa děje AlxV. 52; by sic byla morská řěka, asi by bylo bez dywa t. 2175. K dywu jest podoben tvój král AlxB. 6, 32, k divu podoben, podivu hoden. Že by byla nadyw slova tato in stuporem Lit. 4. Reg. 22, 19, na div; (Neguzar) k tomu všemu byl dospělý i nadyw ovšem umělý AlxV. 1675, ku po divu, po divuhodně. Petronilla na dywy krásná bieše Pass. 263, ku po divu; (Vítoš) bieše na diwy skrovný Hrad. 24a; na welyky dyw lidu spectaculum Otc. 407. Což tehdy jest w diw t. 44a, v div, kupodivu; w dyw sě dievčie srdce proměnichu DalC. 10, v div, divným způsobem, podivnou měrou, velice; w diw sě mnozí (Čechové) vzradovachu, najlepší sě v hromadu sebrachu, s nimiž sě počě kněz (Oldřich) tázati, chtě svého otcě zádušie skonati Hrad. 14b; jich množstvie bieše w dywy Vít. 27a, v divy; že by w divy dlauho tam býti měl Ezop. 142a; obohatil sě jest člověk dywy přieliš ultra modum Mus. Gen. 30, 43, trvám omylem m. v divy. Tvá hlava bude sťata mečem w dywye, u rozhranie na o divu, dle neklidu všemu pohanskému lidu Kat. v. 3218, v divě, okázale; jsú ovšem w dywie byli na příklad t. 149a. Nejedna slovútná žena nedóstojně obnažena, a zajisté dyw ot dywa, že je mohla býti živa AlxV. 1882, div ot diva, div divoucí; neslýchaný dyw ot dywa t. 2072. — dyw miraculum Prešp. 262, dywy ostentamenta MamA. 31b; dyw *timo MamA. 35b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
div m. div, zázrak; údiv, podivení; jest to bez diva není se čemu divit; v div, v divy kupodivu, velice; v divě okázale; na div podivuhodně; div ot diva div divoucí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
div m. = údiv, podivení; — k divu podobný = podivuhodný; — div ot diva = div divoucí; — jest něco bez diva = není se čemu diviti; — v div, v divy = ku podivu, divným způsobem, velice; — v divě = okázale Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|