|
|
|
dívanie, -ie n. k dívati sě 1. čemu, čeho, koho dívání se, hledění na něco, někoho, zvl. se zvýšeným zájmem, (události) přihlížení 2. čemu (nežádoucímu) přihlížení něčemu, nečinné pozorování něčeho, přen. snášení, trpění 3. podívání, pohled, přen. pozornost 4. podívaná, co stojí za vidění 5. čemu (po)divení, údiv, podiv, (hodnotnému) obdivování (se) 6. úžas, ohromení, (ú)děs 7. čemu čím (myslí) ap. rozvažování, uvažování (zvl. na základě zrakového vjemu), rozjímání Sr. div́enie, divadlo, přihlédanie, patřenie 2 Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
dívanie, -ie, neutr., dívání, divení, podívaná, das Schauen, Wundern, etwas zum Schauen. Mysl lpí, ulnuvši v tom díwaní při něčem takovém ŠtítMus. 131b; sě kochajíc v tom dywany Štít. uč. 112a. (David) dotýká dívanie těch zabylství a marností HusE. 1, 302. (Člověk) přieliš pase viděnie (zrak) v dívaní obrazóv t. 77. Z diwanie tajného súdu božieho ŠtítBud. 179. (Člověk) je obrácen v to díwaníe věcem věčným ŠtítMus. 131b, dívanie čemu, jako dívati sě čemu; oči střehúc ot dywanye leckakýms věcem Štít. uč. 29a; diwani božské múdrosti ŠtítBud. 43; směšné jest té hře dijwanije Hrub. 157a. — dijwanije Hrub. 439b; dywanye spectaculum Vocab 176a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dívanie, -ie n. (čeho, čemu) dívání, podívaná; uvažování; divení se: dívanie božské múdrosti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dívanie n. = podívání, podívaná Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|