divost¹, -i f.
k diví
divokost, prudkost, vzteklost, hněvivost
Jen nečetné doklady z lat.-čes. slovníků. Sr. divokost
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 5. 5. 2024).
divost², -i f.
sr. div
bibl. čí div, zázrak, podivuhodný čin ap. (jako projev výjimečných, zejména božských schopností); relig. čeho jev ap. vzbuzující posvátný údiv n. úžas
Sr. divnost 4
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 5. 5. 2024).
divost, -i, divnost, Wunderbares: dívajíc sě diwoſtem jeho (božím) ŠtítBud. 117; dywoſt Nomencl. 175b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
divost, -i f. divnost, podivnost, zvláštnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
divost f. = divnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.