|
|
|
diel, -a/-u m. 1. čeho (roz)dělení 2. čeho, ot čeho, čí ap. díl, část, podíl, co vzniklo dělením, čeho (peněz) částka, (knihy) díl, oddíl, kapitola, (v hierarchii něčeho) stupeň jur. čí, koho, z čeho, jaký („mlynářský“ ap.) ap. podílná část majetku 3. jur. jaký díl, majetkové uspořádání (zvl. mezi příbuznými) spočívající se vlastnickém právu účastníka k samostatně spravované části majetku vzniklé rozdělením „nedielu“ 4. jur. peněžní částka skládaná jako záruka za něco a hrazená ručitelem 5. jaký, čeho díl, vymezené území, pozemek vzniklý dělením celku 6. koho, jaký s osobovým substantivem v pl. určité množství, skupina; „věčší diel“ většina; „menší diel“ menšina 7. čí, koho kde, s kým v čem, mezi kým, na čem ap. podíl, podílení se, (spolu)účast na něčem 8. relig. čí, čeho, jaký ap. úděl 9. boží diel bot. posed, „posědl“, „osěd“, popínavá jedovatá rostlina užívaná v lékařství a magii 10. ve funkci adv. „diel“, „dielu“, na diel(e), v diele, zdiel dílem, částečně, zčásti na věčší diel, věčším dielem většinou, z větší části na rovný diel stejným (po)dílem, shodně, „jednostajně“ tiemž dielem stejně, rovněž, shodným způsobem na všecek diel zcela, úplně pravým dielem náležitě, podle práva ve spojení se slovesem „státi“ mnohem, o hodně 11. ve funkci konj. diel – diel (– diel) dílem – dílem (– dílem), zčásti – zčásti (– zčásti) 12. zř. ve funkci prep. s instr. prostřednictvím Dolož. též. jako vl. jm. pomístní Sr. dielnost, otdiel, rozdiel, podiel, bit¹ a spojení denné kořenie s. v. denný a psie víno Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
diel, -a, -u, masc.; psl. dêlъ, got. dails, z koř. pův. dhai̭-. — Díl, Theil: diel mój portio ŽWittb. 118, 57, ŽKlem. tamt., dyel ŽGloss. tamt.; diel tvój ŽWittb. 49, 18, ŽGloss. tamt., dyel svój ŽPod. tamt. Ve výrazích adverb.: dyel tomu věřím ex parte Koř. 1. Kor. 11, 18; kromě dobytka, jenžto na diel přišel plenníkóm in partem Ol. Deut. 2, 35, nadyel přišel plenníkóm Lit. tamt.; (korúhev) dvú barvú byla, neb dyel bieše biela a dyel črvena Kruml. 89a, dílem – dílem; jest úmysl dvuoj v člověku, kterým diel hledí k svrchním věcem a diel k zemským ChelčP. 13a; protož se nad nimi (bloudící u víře nad nebloudícími) horší dijl jako nad kacíři, diel jim hrozí smrtí a peklem, dijl jich želejí t. 137a; (lidé) díel držie zákon a díel nic RokycEvJan. 526b; kterýchžto diel pro zřetelnost, diel pro množstvie přivoditi zanetbávám VšehJir. 6. — Podíl, Antheil: (otec synovi) ješče dielu nedal Rožmb. 52; otec svému dietěti muož dáti, což chce, za dijel Pr. pr. 244; když by měštěnín umřel bez poručenstvie dada svému synu dijel t. 251; když měštěnín vydá svú dceru v jiné právo s jejiem dielem t. 252; diel sortem MamA. 35a; diel participatio ŽWittb. 121, 3, ŽGloss. tamt. — Dělení, Theilung: Dijel neb rozdiel jest netoliko příbuzných přátel, ale i jiných lidí mezi sebú čímžkoli nedielných, jedněch od druhých dědinami, platy, listy, majestáty nebo hotovými penězi konečné oddělenie VšehK 166a, VšehJir. 259; ingrossatorovi kopu grošóv při dielu peněz panských z truhlice VšehJir. 393, při dělení peněz; jistý jest díel VšehK. 169a, všech jiných díeluow jest i jistější t. 169b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
diel, -a, -u m. díl; podíl; dělení: při dielu peněz panských při rozdělování; (lidé) diel držie zákon, a diel nic dílem – dílem, zčásti – zčásti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
diel m. = díl, podíl, účast; — věcší diel = větším dílem; — diel-diel = dílem-dílem (zčásti-zčásti) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|