dielnost, -i f.
k dielný
1. (roz)dělení
2. dělitelnost, rozdělitelnost, schopnost (se) dělit
3. s čím podíl, podílení se, (spolu)účast
4. ojed. jur. rozdělení (oddělení) „nedielu“
Sr. diel
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
dielnost, -i, fem., dílnost, vzetí podílu, Theilung (des Gemeingutes): ani odsazením jednoho od druhého ani seděním a držením oddielným dielnoſt se nestvrzuje VšehK. 170b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dielnost, -i f. účastenství, dělení společného majetku
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dielnost f. = účasnost; rozdílnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.