bit¹, -a/-u m.
sr. střhn. biute
Sr. bitunk, bitovati¹
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
bit², -a/-u m.
k bíti
jen pl. údery zvonů, odbíjení zvonů, vyzvánění
Jen u Klareta za lat. pulsus v kontextu pozvoněnie pulsus, hnánie pulsus, bitové pulsus v oddíle De rebus ecclesiasticis
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
bit, -a, -u, masc., spíše než bíta, -y, fem., podíl, Antheil; ze střhněm. biute kořist. — Titoť vezmú bity své partes suas Kladr. Gen. 14, 24 a Padař. tamt. podle Dobr. LitMag.3, 53. (Kdyby Kristus kněží otázal), který den mají mieti bíty neb diely své, ihned by uhodli HusPost. 152b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bit m. = bidlo, ráhno na lodi
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.