|
|
|
darovati, -uju, -uje pf. i ipf. k dar 1. koho čím dát někomu něco (zvl. darem), obdarovat, podarovat někoho něčím 2. koho čím uctít někoho darem něčeho 3. koho čím obdarovat za zásluhy, odměnit 4. koho čím uplatit, obdarovat za účelem získání nějaké výhody, něčí přízně, služby ap. 5. relig. (o Bohu) koho, co čím (milostí ap.) obdařit někoho něčím, udělit, uštědřit někomu něco 6. býti darován čím ot koho být obdařen, nadán něčím, mít dar něčeho 7. jur. koho, co čím (právem, majetkem ap.) obdarovat někoho něčím, postoupit n. propůjčit někomu něco Sr. dáti, dám, dávati, obdarovati Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
darovati, -uju, -uješ, impftiv., darovati (koho čím), beschenken. Jenž mě darowal rozumem qui tribuit mihi intellectum ŽKlem. 15, 7. To slušie velikému, aby velíce darowal své statečné bojovníky Štít. ř. 90b; hospodin darowal je vláštími dary své milosti t. 29b; znáť hospodin své rytierstvo, ješto j’ je darowal tú ctí, aby do nebes přišli t. 233a. Rucě darugy viece piščcě než čsnú kněží Hrad. 97a. Matko, chci jě darowaty, ješče ť viece chci jim dáti Vít. 37a. daruy hospodina honora dominum Ol. Prov. 3, 9. Kterýmiž listy a právy kniežata a králové darowali město pražské Pr. pr. 242. Jestli by nás kdo daroval Pam. 3, 77; (svatým) duchem darowany svD. 54. Ktož jsú viece od světa darowany Štít. ř. 29b. Byl jest také darowan člověk od boha, že čtveru měl vnitřní pomoc, aby sě přídržal boha Štít. Bud. 111. (Marie) darowana geſt věčným Kristovým ohlédáním Kruml. 79a. darowan s’ od boha dary mnohými NRada 303; — později též d. komu co: což se komu daruje Vel. Jg. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
darovati, -uju, -uješ ned. i dok. obdarovávat, obdařovat i obdarovat; obdařit: Hospodin daroval je zvláštními dary své milosti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
darovati dok. i nedok. = obdarovávati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|