|
|
|
dan, -i f. pozd. též daň, -ě f. ojed. též daň, -ě m. sr. stsl. danь 1. bibl. dar (?) 2. bibl. vybírání, sbírka darů, příspěvků ap. 3. odměna, odplata 4. daň, poplatek odváděný vládci (za ochranu ap.) 5. daň, dávka odváděná vrchnosti Sr. dar, berně, plat, poplatek, šos, úrok Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025). 
dan, daň, -i, fem., daň, poplatek, Abgabe, Steuer, Tribut; stsl. danь vectigal, z dadáti. — Jest-li podobno dany dáti ciesařovi ML. 92a; by byl (Ježíš) zapověděl dany dávati t. 102b; když (chlap, sedlák) sedí dany neplatě AlxV. 234; aby páni od svých poddaných měli určené dany Štít. uč. 84b, (páni) úroky mají a jiné dany své spravedlné t. 85a; (židé) k obyczenym danyem mohú býti přitišťeni t. 87a; o úrociech a jiných danyech t. 85a; páni kláštery danyemi obtěžováchu Pulk. 137a; desátci a dany decimae et tributa Ol. 1. Mach. 10, 31; příčiny nepravé danye praebitionis iniustae Mus. 2. Mach. 4, 14; aby danie dávali KolAO. 60a (ok. 1595); — ciesař zeḿu w danh porobi DalH. 31, w dan DalC. tamt.; juž země u porobě stáše a za moře dan dáváše AlxV. 150; mne sě po všem světu báli vši králové i kniežata, dávajíce dan ot zlata t. 1030; daṅ tributum Mus. 1. Mach. 8, 2; sebrati dany tributa t. 3, 31; že mu musí dań platiti Baw. 260, že mu všichni holdovachu a daṅ velikú dávachu tamt.; platieše jemu (Ozee Salmanasarovi) dani tributa Kladr. 4. Reg. 17, 3; — dan tributum Pror. Isa. 14, 4, Prešp. 1955 Rozk. 2920. — Dar, Geschenk: králové tharščí dary přinesú, králové arabščí a sabščí dany přivedu munera offerent… dona adducent ŽWittb. 71, 10; dany (?) dona ŽGloss. tamt. na místě radovaném; doklady nejisté. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dan, daň, -i f. daň, poplatek; dar Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Dan proprium Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
|