dóstojný, adj., z dostáti, dostoju, v. t.; stsl. dostoinъ dignus, z dostojьnъ. — Hodný, záslužný, zasloužilý, zasloužený, würdig, gebührend, verdient. Kochan (škůdce Přemyslovcův, na smrt mučen a od svých opuštěn) na svój rod počě túžiti a (k lidem takto mluviti): Mniech ztepa všě kniežata, proto mi dána doſtoyna otplata DalH. 40, doſtoyna odplata DalC. tamt., hodná, zasloužená odplata. Čím kto pijlnyegye božieho poslúchá přikázanie, tiem doſtoynyegij jest Štít. ř. 80a; jsi-li duoſtoynyegy ŠtítVyš. 3b. Dielo chválí jej (řemeslníka) i doſtoyna ukazuje Alb. 67b; (pokání) činí člověka doſtoyna t. 99b; jedno sám bóh móž učiniti člověka doſtoyna t. 41b; (bóh) ji (duši) doſtoynu činí a bohu vzácnu t. 45b. Nikteréž dielo nenie tak doſtoyne t. 57a; ižádný čin nenie doſtoynyeyſſi Štít. ř. 61a. (Modlitva) jest doſtoynyeyſye Alb. 57b. — doſtoyno jest jemu vždy děkovati Alb. 70a. Doſtogno velmi jest, aby, jimže královstvo jest upraveno, ti také královstvu sě připraviti neomeškali dignum valde est ut Túl. 91a. Nic doſtoyneho nihil dignum ŽPod. 161. — Nejsem doſtogen biskupovému dóstojenství Pulk. 32b, d. čemu. — Dóm tvój doſtogen jest svatosti domum tuam decet sanctitudo ŽKlem. 92, 5, d. čeho; doſtoyny velikého milovánie bože! Modl. 32a; nikdy nenie čsti doſtogen, kto (ch)ce býti vždy pokojen AlxV. 845; (ze šlechticů chudých) však jú doſtoyny čstnosti, když dbajú o múdrosti t. 240, jsou hodni úcty; (Alexander) da, ktož co doſtogen bieše t. 700, dal každému, čeho kdo hoden byl, co zasluhoval; toho všeho by nebyl doſtogen AlbB. 8b; on (Oldřich) jest zradil bratrcě i otcě svého, ot nás věrných doſtogen jest všeho zlého DalC. 35; doſtogen kázni dignus plagis Ol. Deut. 25, 2; nevěrná nádějě samé kletvy jest doſtoyna Alb. 77b; jsme doſtoyny této ohavné smrti Krist. 10la. — (Člověk) dotud doſtogen nenie božích daróv přijieti Alb. 41b, d. s inf.; doſtoyni nebyli smy vzývati sě synové digni non eramus vocari HomOp. 152a; nejsem doſtogen slúti synem tvým Alb. 66b; bychom doſtoyny trpěti byli Modl. 8b; kak jest spáčiti doſtoyna, jež sě nynie děje vojna AlxV. 1307, hodna, aby byla spáčena, obrácena, odvrácena. — Hodný, důstojný, würdig, würdevoll. Zdí mu sě (pyšnému), by byl doſtoynyeyſſy a ctnější AlbB. 9a. Že (život pracovitého) jest doſtoynyeyſſij, z toho jest zřejmo, že duše jest těla doſtoynyeyſſy Štít. ř. 61a. Jeden stav duoſtoynyegy jest nežli druhý Štít. uč. 97a. — K niejžto (věci) přistúpiti všakému člověku nebylo duoſtoyno Pass. 341, v Leg. aurea: ad quod accedere humanum non poterat experimentum, dóstojný = možný, möglich, srov. dostáti, dostoju = jsem s to. — duoſtogen Pass. 324, duoſtoyen t. 299; doſtoynyeſſy Pass. 88, nayduoſtoynyeſſy svatý t. 57; (den) bude vám doſtoyny venerabilis Mus. Num. 29, 7, t. 29, 12; doſtogneho laudabilem MamA. 28a; muže dywnye doſtogneho dignum spectaculo Ol. 2. Reg. 23, 41, dywnye nejspíše omylem m. dívanie. — Adverb. -ně dóstojně: daj doſtoynie tě vídati i doſtoynie prijímati Kunh. 149b; day doſtoynye tě viděti i doſtoynye přijímati Modl. 135a; to doſtoynye tyrpyel Alb. 4a; abychom tě doſtoynye chváliti mohli digne ŽPod. 139; spadnu doſtoynye od nepřátel mých decidam merito t. 7, 5.

dóstojný adj. = hodný, záslužný, zasloužilý, zasloužený