|
|
|
dostáti, -stoju, -stojí pf. k státi, stoju 1. kam dostavit se, (k) čemu („právu“, „súdu“ ap.), čeho („súdu“) dostavit se k soudu 2. kde zůstat, vydržet, setrvat, čeho („práva“, „přě“ ap.), čemu („právu“ap.) setrvat u soudního jednání, zprav. až do vynesení rozhodnutí 3. čeho (budoucího) dočkat se, počkat na něco, (o lhůtě) čeho (času) naplnit se n. uplynout 4. čeho, k čemu dostát něčemu (arch.), stačit na něco, být dostatečně schopný něčeho, (o peněžní částce) stačit na uhrazení něčeho 5. čeho, čemu, k čemu (závazku) dostát něčemu, splnit něco, komu čím vyhovět Sr. dostávati², moci, prospěti, státi, tráti Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
dostáti, -stoju, -stojíš, pftiv., někdy impftiv., dostávati, -aju, -áš, impftiv. — Bis zu Ende, bis zur gehörigen Zeit stehen, ausharren, verbleiben, pftiv.: ovoce, nedoſtogi-li svého času ŠtítOp. 230; ktož doſtogi do požehnánie u svaté mše, ten má od pustkuov tak mnoho ChelčP. 271a; — důstojnu, hodnu býti čeho, s to býti, stačiti, würdig sein, verdienen, vermögen, impftiv.: já, člověk svých přátel zbylý, jenž snad toho nedoztoyu, by ty přěslyšal řěč moju AlxBM. 2, 38, nejsem toho hoden, stč. dóstojen; žádný nenie nalezen na světě, ktož by toho doſtal, aby hněv boží utišil Kruml. 86a, kdo by byl s to, tomu stačil; (bóh) všemohúcí ť jest, kdež člověk nedoſtawa, tu on svú milost naplní t. 408a, kde člověk nedostačuje; (králová) chcziecz (m. chtiec) svú dceř vydati v slavnéj dráži, s ľudským sluchem, ztravú i bohatým rúchem, jakž doſtati mohla z snadna Kat. v. 248, jak s to byla; nebuď tak špaten od rúcha, od ztravy, od čeledi s tolik, jakož doſtati móžeš ŠtítMus. 45a; ochudne někto urozený, že nebude moci doſtati řádu svého t. 44b; — dostaviti se (ku právu), sich stellen: kterýž k svému právu nedostál jest VšehJ. 41, pftiv., nedostavil se ke konci; že těch řečí přestati a ku právu doſtawati nechceš KolE. 12a (1590). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dostáti, -stoju, -stojíš dok. vydržet do konce, do určité chvíle; být hoden, stačit, zasloužit si; dostáti k právu dostavit se k soudu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dostáti (1. sg. dostoju) dok. i nedok. = hoden býti (čeho); dostaviti se (k právu); — kteříž mohú dostáti = kteří jsou k tomu dosti zámožní Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|