chvatě adv.
sr. chvátati, chvátiti
býti chvatě chvátat, spěchat
Jen Tkadl. U jednoho z dokladů není jisté, zda jde o ne chvatě, či nechvatě. Sr. býti v chvati s. v. chvat f.
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
chvat, -i, fem., chvátání, Eile; srov. chvátati. — (Dítě Ježíš) počen veršík od a… až věz do t jej i vece plně, w mnohey chwaty incipiens versiculum dixit per litteras ab a usque ad t pleniter cum multa festinatione DětJež. 3a. — Odtud adv. v-chvati, chvati, chvatě dial. -cě v-chvacě, chvacě: když jezero z brieha (sic) chwati na cizie pole vytěže Baw. 40 (rým: znáti), chvati m. v-chvati, ve chvatu, v náhlosti, chvatně, náhle; nebuď (praví Neštěstí Tkadlečkovi) chwati k komu pro jeho zlost Tkadl. 41b, jsem chvati m. v chvati= chvátám; nebuď chwaczie Tkadl. Mus. 224 (místa stejná); to ť jest ta (Adlička) nehrdala dobrým člověkem…, a poznajíc jeho v dobrém ješťe nebyla chwali (sic) s ním hostajně bydliti Tkadl. 14a, omylem m. chvati; to ť jest ta (Adlička) byla nechwaczie sobě samé mnoho dóvěřiti, věděti chtěla, ale ne mnieti, co činiti měla Tkadl. 13b, ne chwatie Tkadl. Mus. (na místě stejném), ne-chvatě, dial. ne-chvacě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvati, chvatě adv. v chvatu, chvatně, náhle (
v. též chvat)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.