|
|
|
chvat, -i f. k chvátati chvat, spěch býti chvati chvátat, spěchat Nelze vyloučit, že spojení býti chvati je chybným zapsáním býti v chvati, jak předpokládají H. Hrubý a F. Šimek, editoři Tkadl, i GbSlov. Sr. býti chvatě s. v. chvatě Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025). 
chvat, -a m. k chvátati, chvátiti 1. uchvatitel, kdo si něco přivlastňuje 2. kdo příliš pospíchá, chvátač Sr. chvač, chvatač Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
chvat, -a, -u, masc., spěch, Eile; srov. chvátati. — Snad sem patří: chwat vod gurges aquarum ŽKlem. Hab. 10, začež je v ŽWittb.: wylna wodna, v ŽPod. wlna wodna; — kdo uchvacuje, Räuber; chuat rapo Prešp. 1491 (rapo = raptor, rapax DC.); srov. rus. chvat srdnatý člověk. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvat, -i, fem., chvátání, Eile; srov. chvátati. — (Dítě Ježíš) počen veršík od a… až věz do t jej i vece plně, w mnohey chwaty incipiens versiculum dixit per litteras ab a usque ad t pleniter cum multa festinatione DětJež. 3a. — Odtud adv. v-chvati, chvati, chvatě dial. -cě v-chvacě, chvacě: když jezero z brieha (sic) chwati na cizie pole vytěže Baw. 40 (rým: znáti), chvati m. v-chvati, ve chvatu, v náhlosti, chvatně, náhle; nebuď (praví Neštěstí Tkadlečkovi) chwati k komu pro jeho zlost Tkadl. 41b, jsem chvati m. v chvati= chvátám; nebuď chwaczie Tkadl. Mus. 224 (místa stejná); to ť jest ta (Adlička) nehrdala dobrým člověkem…, a poznajíc jeho v dobrém ješťe nebyla chwali (sic) s ním hostajně bydliti Tkadl. 14a, omylem m. chvati; to ť jest ta (Adlička) byla nechwaczie sobě samé mnoho dóvěřiti, věděti chtěla, ale ne mnieti, co činiti měla Tkadl. 13b, ne chwatie Tkadl. Mus. (na místě stejném), ne-chvatě, dial. ne-chvacě. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvat, -i f. chvat, spěch; jsem (v) chvati chvátám; jsem ochoten Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvátanie, -ie n., chvat m. spěch, chvátání; uchvacování, dobývání, loupení Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvat f. = chvátání; — chvati (m. v chvati), chvatě = chvatně, náhle; jsem (v) chvati = chvátám Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|