chovač, -ě m.
k chovati
1. čeho (majetku) kdo chová něco, věnuje péči něčemu
2. pěstoun
Sr. krmič, krmitel, pěstún, poručník, vodič
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
chovač, -ě, masc., kdo chová, Pfleger, Wärter. — (Ježíš) pro pilnost matky své a otcě, to jest chovače Josefa, vrátil sě s nimi a byl jim poddán HusE. 1, 150; spasitel náš dal nám příklad, ctě matku a Josefa otcě, to jest pilného stráži a chovače t. 139; pyšní svého zbožie chovaczi HusPost. 113b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chovač, -ě m. chovatel, pěstoun
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chovač m. = pěstoun
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.