1. čí opatrovník, zvl. ochránce; [dítěte] pěstoun: dědic malý jest…, ale pod poruczznyky a činěníky jest až do vyřčeného času od otce EvOl 98b (G 4,2: v. obráncě 6) sub tutoribus; já…Tristrama za porucznika vzech [za manželovy nepřítomnosti] TristB 59b; pan Ludvík z Sabaudie, dřéveřečený porucznik náš a pěstún KarŽivA 343 commissarius; žena…pakli nemá muže, ale potratí pomocníka nebo porucznika svého BřezSnářM 60a procuratorem; ty [Bůh] porucznika matky své činíš rybáře HusSvátB 176b; knieže Václava…jakožto porućńika přieznivého…pojala sem [Česká koruna] za manžela Budyš 2a patronum; syn VMti král český na VMti jakožto na otci poručníka měl jest ArchČ 4,456 (1471)

2. jur. koho/čeho, komu osoba ustanovená k péči o koho/co; [sirotka, vdovy ap.] poručník, zástupce ve věcech majetkových a právních; [majetku] správce: byl jest porucznykem synóv Bolkových PulkB 194; sirotčí porucznyk DubA 13a; mají [sirotci] pod…zprávú svých pravých poručníkóv býti zpravováni CJM 4/1,167 (po 1378); jest mocný poručník…nebožce Dobešova zboží…i jeho dětí Půh 1,251 (1407); tutor porucznyk, oprávce vel obránce SlovOstřS 118; v poruce poručníka svého [tj. sirotků] TeigeMíst 1,95 (1439); spravedlivým porucznikem nenie dskami PrávOpav 1,43 (1446); abyšte jim [nezletilým zlodějům] v té při poručníka neboli ochránce, kterémuž latině curator říkáme, k právu dali NaučBrn 1; otec svému dietěti porucznyky dá při svém zdravém životě PrávŠvábA 139b phleger; poručník mocný synóm…páně Janových ArchČ 9,299 (1454); v. též oprávcě 4. Sr. obráncě 6 ♦ p. poručník otcovský jur. otcem stanovený poručník s jeho právy: poručník otcovský muože statek sirotčí prodati, zapsati a odciziti tak jako sám otec neb sirotek ArchČ 1,542 (1460); dětí i všeho…statku svého mocným i otcovským poručníkem a nápadníkem udělal [bratra] t. 18,159 (1499)

3. ♦ p. poručník poručenstvie ap. jur. vykonavatel závěti: poručenstvie svého ustavila jest [měšťanka] mocné poručníky ArchČ 4,370 (1417); svého poslednieho poručenstvie ustanovuji…mocné zprávce a poručníky TeigeMíst 1,1 (1425); poručníci toho rozkázanie [tj. závěti] ListářRožmb 2,3 (1438). – Sr. poručnicě 3

4. čeho [země] správce čeho, kdo má na starosti co: podlé…krále uherského a poručníka Českého královstvie ArchČ 6,7 (1403); Reinprecht z Polheimu, poručník heuptmanství nad Ensí ListářRožmb 3,20 (1445); Josef byl všeho královstvie zprávce a porucznik ŽídSpráv 234; kněz Mikuláš, poručník oltáře…v kostele olomúckém Půh 6,19 (1480) oltářník

5. koho/čeho pověřenec, zmocněnec; [hodnostáře ap.] náměstek, zástupce, pomocník; jur. zástupce strany při soudním jednání: canonicus kanovník, delegatusque porucznik KlarGlosA 1027 (De hominibus spiritualibus); aby v každém městě [tj. obsazeném císař] ustavil porucznyky PulkB 128 consules; ani sám, ani skrzě porucznyka svého hodného nepostavil sě t. 164 per…procuratorem; pakli kněze ruka…zmocněla, nalezne kněz sluhy a poruczniky silné BřezSnářM 97b servos auxiliarios; písaři a vládaři, porućnicy svatokupcóv HusBludK 207; arcibiskup prazský, stolice apoštolské porucżnijk v té straně AktaKost 14a commissarius; aby…ustanovili porucžniky [nepřítomným] PrávHorS 122a; poručníci páně Bechyňovi ArchČ 7,270 (1467) — jur.: póvod nebo pohnaný nebo porucznyczy [jejich] RožmbA 67; ani póvod, ani pohnaný nemóž ižádného porucznyka učiniti miesto sebe ŘádZemA 47a; všecko jednati a pósobiti, což móž jako pravý porucżnik SolfA 154a; leč by, maje co činiti, porucznyky své sobě zjednal [obžalovaný] DubA 2b; dievka i žena mají porucznika mieti na jich žalobách PrávSasE 47a vormunde ║ arbitrare ubrmanem aut porucznikem býti SlovKlem 7b pověřeným rozhodčím