|
|
|
chlap, -a m. 1. neurozený, prostý člověk, nešlechtic 2. poddaný (zpodst.), mocensko-právně podřízený člověk 3. sedlák, kdo žije na venkově a obdělává půdu 4. expr. (pejor.) darebák, ničema Sr. měščěnín, neurozený, poddaný 1, sedlák, trúp Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
chlap, -a, masc., nešlechtic, poddaný, sedlák, člověk prostý, ein Nicht-Adeliger, Untertan, Bauersmann, gemeiner Mensch, Kerl; stsl. chlapъ servus; z cholp-. — Z chlapow šlechtici bývajiú a šlechtici syny chlapy (jmievajiú) DalC. 41, z hlapow šlechtici bývajú a šlechtici syny chlappi jmievajú DalH. tamt. Aby… sedali v šrankách vyvodiece urozenie své čtyrmi kúty, aby dva dědy a dvě bábě ukazovali; pak-li neukáže těch čtyř kútóv, tehdy nenie dobrý, ale chlap ChelčPař. 170b. (Páni), než by ostali chlapi, raději ostanu diábly pyšnými ChelčPost. 102a. Bude-li ť. to, že chlap snide, tobě (Jidášovi) s sbožím žena přide Jid. 111, chlap, t. měšťan Ruben. Páni na chlapye vzvěděchu jeho jmě DalC. 5, t. na Přemyslu oráčovi, v něm. překl. pros.: an dem selben gepawre. Pak-li by větší menšiemu dal (políček), točíš šlechtic vládyce, neb vládyka chlapu Řád pz. 43. Když jsi pán, proč se chlapu modlíš (chlapa prosíš), a moha mu kázaci BohDial. 354. Chlap, když bude povýšen, nesnadně bude utišen AlxV. 214. Chlap, když obohatie, když sedí daní neplatě, dobře znav, však nepozná tě t. 233. Riekají páni: chlap ť jest jako vrba, čím čestějie ji obrubáš, tiem ť sě húšte obalí Štít. uč. 84a. Ba, prý, udříti chlapu sádla, otaví ť se chlap jak lípa RokycKl. 293a. W chlapiech náděje neklaď NRada 488, v sedlácích. Chlape proč si to směl učiniti, že s’ viece jměl dědiny, než jiný mój kmet? Hrad. 107a, chlape, sedláče. Toho jest příklad na leckterém sedláčku, jenž jest spasen, a na Jidáši biskupu, jenž jest zatracen; ale snad vytasí sě kněz.. a die: Kak móž to býti, aby hubený chlap byl dóstojnější než biskup? HusE. 1, 243. chlap rusticus Prešp. 872, BohFl. 355, Nom. 66b. — Bieše jeden jhřec opilý…, ten jide přěd svého krále… a řka: Věz mú chytrost, králi, dávají, ť svój život v táli, nevypiem-li pitie tvého… viece než jiných třidcěti, kaž mi mú hlavu stieti. Král toho káza zkusiti, móž-li to chlap učiniti; an to chlap učini snadně…, an chlap vše víno vyloka, jehož by měl cný do roka. Král rozhněvav sě povědě: Oběste chlapa na hřěde! Hrad. 95a sl., chlap; jhřec opilec. — Ó přehanební chlapy Kat. 2138, nadává císař mistrům, když se dali Kateřině přehádati. Svědomo jest, že nesmierně věččie křivda jest, králi… řéci: Ďábla máš a jsi kacieř! než rytieři neb panoši řéci: Ty si chlap! HusE. 2, 120. Ó chlape! ribalde GestaKl. 90 (ribaldi, inter vilissimos hominum habiti, quorum vita nullius erat niomenti etc. DC.; — ribaldus = bube, pauer Diefb. Gloss. a Nov. Gloss.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chlap m. neurozený člověk, nešlechtic; poddaný, rolník, sedlák; chlap (hanl.) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chlap m. = člověk neurozený, nešlechtic, poddaný (člověk), sedlák, oráč, chlap (hanlivě) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|