měščěnín, -a m.
pozd. měščan, -a m.
k město
1. měšťan, kdo žije ve městě, občan
2. zvl. bibl. bližní (zpodst.), kdo žije s někým v jednom místě n. v jedné pospolitosti, spoluobčan
3. který, čeho měšťan, osobně svobodný obyvatel některého města
4. zvl. v pl. který měšťan, představitel některého města, člen městské rady ap., „pán“ II/5
5. čeho (země) obyvatel
nebeský měščěnín relig. fig. nebešťan, obyvatel nebeského království, „nebesník“
Zřídka dolož. též ve formě měščen. K 1–3: ke statutu měščěnína v. F. Hoffmann, České město ve středověku, s. 218
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
měščěnín, -a, masc., měšťan; Bürger. — Jeden myeſtyenyn AlxV. 2103. Leč by byl myeſczyenyn leč pŕíchozě civis Mus. Lev. 24, 16. Pak-li by myeſſtyenyn sedláka pohnal, máta sě biti kyji, neb sta oba jednoho řádu chlapského Řád pz. 37; meſczyenyn když koho viní Rožmb. 116. Každý mieſtienin Pr. pr. 243. Když prodáš cožkoli myeſczyenynu svému Mus. Lev. 25, 14. Všichni myeſczyenye Modl. 30b; myeſſczenye když to uslyšěchu ML. 56b; myeſczene na města mnoho Němcóv púščiechu DalC. 93; počěchu Němci myeſczyene listy sláti t. 96; to sě od myeſczan vládykám dálo t. 93. On z najvěcších… myeſczanow myeſczenyn jeden JeronMus. 39a; chvála všěch myeſczan nebeských t. 29a. Což bě mieſczan přědních AlxB. 5, 11. Dcery těchto myeſtan Ol. Gen. 24, 13; myeſſtian tvých civium Lev. 19, 18. Který z mieſſtian Pr. pr. 249; u týchž mieſſtian Lobk. 26a. — Držíta je (město Græfenberk) dva měštěníny z Normberka Jar. 43; tu přišla dva měštěníny t. 64. — myeſczenyn civis Prešp. 2067, BohFl. (68); myeſczyenyn Rožmb. 116; mieſczenyn Pass. 357, mieſczenyna t. 472; k meſtienynu Rožmb. 118; myeſtyenye HymnOp. 137b; mieſczene Pass. 477; těm mieſczanom Kat. v. 184; o meſczenyech Rožmb. 116; s myeſczany t. 209; přěd myeſſczany in conspectu civium Pror. Jer. 37, 11. Po jednom myesczanu Boh. 345; myeſczenowy mediolánskému Pulk. 181a; nemají choditi v kunách… než mieſſtieninee a zeměníné Pr. pr. 254; mají kupovati mieſſtianee u hostí t. 255.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měščěnín, měštěnín (pl. měščěné, gen. měščan) m. měšťan, městský člověk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
měščěnín, měštěnín (pl. měščěné, měštěné) m. = měšťan, městský člověk
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.