|
|
|
trúp¹, -a/-u m. poražený a osekaný kmen, n. špalek (?) Sr. tes, trúp, -a. Sr. též Machek, Etym. slov.² s. v. trup Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
trúp, -a m. k trúp¹ (?) pejor. „chlap“, neurozený člověk hrubých mravů pejor. troup, hlupák K motivaci sr. GbHistMluvn 1, 393, též Machek, Etym. slov.² s. v. trup, a oproti tomu I. Němec: Slova a dějiny, 1980, s. 189. Doloženo též u Klareta, kde však podle Flajšhanse není vyloučené čtení truks, krácené kvůli rýmu z předpokládaného truksa. Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
trúp², -a/-u m. Sr. Machek, Etym. slov.² s. v. trubec, sr. též GbHistMluvn 1, 393. Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
trúp m. špalek, pařez; chám, neurozený člověk; troup, hlupák; trubec Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
trúp, troup m. = trubec Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|