klauza, -y f.
klausa, -y f.
k lat. clausa
1. jaká („tvrdá“, nebezpečná) průsmyk, úžina, úzké horské údolí směřující napříč horským hřbetem
2. úžina, průliv, úzký pruh moře mezi dvěma pevninami
3. jaká („pekelná“) stísněný prostor vyvolávající v člověku úzkost, strach
4. ojed. (listu) článek, bod, artikul, položka, ucelená dílčí část se specifickým obsahem
K 4: jen ArchČ 4,186 (1477) ve formulaci svrchu dotčených listův ve všech klauzích a klausulích … potvrzujem
Sr. brána¹ 4, klauzul 2, klauzula 2
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
klauza, -y, fem., průsmyk, Engpass; ze střlat. clausa. — Že by vrchy hor osadili aneb klauzy zavřeli ac montium itinera conclusissent Pr. Jud. 5, 1. (Albánští) když se čeho obávají, tehdy ty cesty a klauzy osazují Lobk. 37a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klauza f. úžina, průsmyk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klauza f. (z lat.) = úžina, průsmyk, převlaka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.