|
|
|
brzo adv. brzy adv. k brzý 1. brzy, rychle, v krátké době, zakrátko 2. příliš brzy, předčasně 3. ihned, okamžitě 4. rychle, spěšně, kvapně 5. ukvapeně, příliš rychle 6. rychle, prudce 7. časně, brzy ráno 8. náhle, znenadání 9. snadno, bez potíží 10. ve funkci konj. čas. jakž brzo, jak brzo, kterak brzo jakmile, sotvaže, hned jak; jakž brzo – tak, jakž brzo – tak brzo, jakž brzo – (tak) ihned, jakž brzo – tak hned jakmile – tak 11. ve funkci konj. čas. brzo – brzo hned – hned Sr. StčS nebrzo, nebrzy, najprvé 1, najspieše 1, Machek, Etym. slov.² s. v. brzký Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
brzo, brzy, adv., rychle, v brzké budoucnosti, náhle, schnell, bald. (Zlostiví) brzo spadnú cito ŽKlem. 36, 2; birzo zsechnú velociter arescent ŽWittb. tamt., brrzo ŽKap. tamt.; velmi brzo valde velociter ŽWittb. 6, 11. (Nevděčný dary boží) zapudí brzo ot sebe Alb. 24b. (Koňové) brzo běžiechu Otc. 426b, rychle. Tu mysl mají mnozí lidé, že tak brzo zle posúdie AlxV. 36, tak rychle, tak náhle. brzo cito ŽKlem. 105, 13, subito t. 72, 9; brrzo Hrad. 1lb, 130b a j.; birizo (2slab.) CisMnich. 97a, byrzo Jid. 49, Mast. 194. — Když kto ne brzo postúpí po ní (po pravdě) Štít. ř. 15b; — yakz brzo (člověk) boží milost ztratí, tak inhed v hřiech upadne Alb. 12b; Jakz brze vejdeš do domu, ihned pomodl se ubi introieris Kladr. Tob. 11, 7, m. jakž brzo; srov. jako. — Velmi, sehr, srov. pol. bardzo: hluk vody brzo tekúcé aquae decurrentis nimium Hlah. Sap. 17, 17; ty brz přistup magis accede Lit. Deut. 5, 27. — Novotvar brzy v příjm.: Brzy-bohatý KolCC. 8b(1545) vedle Brzo-bohatý t. 8a (1544). — Kompt. brže, brž rychleji, spíše, citius, potius: (Alexander) spade v nepřátely brzye, než kdy kámen vrhú z praka AlxV. 1523; buď ten byrſe zmyrtcy uživ, jenž jest jie s právem zaslúživ AlxBM. 8, 42; to mohlo by sě byrs státi AlxB. 6, 29; (odplata za služby) zle sě brz než dobřě zračí AlxV. 275; bych já byla milosti plna, a já sem brz žalosti plna ML. 93b; ty brz sám u vieře blúdíš Kat. v. 3123; či-li brzye držěti bude sílu an potius Pror. Isa. 27, 5; i řku brz, ež s’ (ty, bože) milost sama Štít. ř. 147a; již sem brzz uposlúchal immo Ol. 1. Reg. 15, 20; jižto sme nesnadné dielo podstúpili, ne brz práci plnú bděnie a potu sobě přijali sme immo vero Mus. 2. Mach. 2, 27; (zaslepení rodiče) božských věcí na dětech neznají, ani brž toho znají, k čemu děti mají ChelčP. 83b. — Skleslé v tedy: rci, co brz známe Rokyc. 282a; — nebo: brz seu Prešp. 1042. — Srov. a-brž(e), ale-brž(e), ano-brž(e). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brzý, adj., rychlý, schnell; stsl. brъzъ celer; z bьrz-; kompt. brží. — Z těch okolních tvrzí potočichu posel brzy AlxV. 942, posla rychlého; z brzſieho zjevenie ducha svatého t. j. bržšieho Pass. 172. — Adv. brzo a -y brzy, v. brzo. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brzo, brzy ( kompar. brže, brž) adv. brzy; rychle, prudce; unáhleně; snadno; jakž brzo jakmile; (Alexander) spade v nepřátely brže, než kdy kámen vrhú z praka rychleji než, dříve než; ty brž sám u vieře blúdíš spíš se ty mýlíš ve víře, věříš bludům ( v. též a-brže, ale-brže, ano-brže) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
brzo adv. = rychle náhle; — jak(ž) brzo = jakmile Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|